Dračí rozhovory

Máme tady zase událost, ke které se vyjadřuje spousta lidí. Nemá smysl opakovat klišé, ale podívejme se na souvislosti, o kterých se podle mě mluví příliš málo. 1) Kontext války Zasaďme si válku do kontextu všech válek ve světě, násilí, nejen na lidech, a dalších špatných událostí. Zajímejme se nejen o to, co je zrovna cool a v médiích, ale i o to, co nám samým přijde důležité. Počet zpráv nemusí být dobrým indikátorem důležitosti události. Možná, že tahle válka má story, má v roli agresora neoblíbené Rusko a je poměrně blízko k nám, ale jsou i další nepokoje, akty násilí a bezpráví, které jsou často myslím neprávem ignorované. 2) Kdo má pravdu?  Jedno říká ruský prezident, další zase ukrajinský, možná že v neutrální Číně se říkají zase úplně jiné věci. Podle Ruska padlo 500 vlastních vojáků, podle Ukrajiny jich bylo 9000. Podle Ruska jde vše podle plánu, podle dalších Rusko už prakticky prohrálo. Čemu máme věřit? Jistě moji čtenáři nejsou tak hloupí, aby si mysleli, že pravdu má v...

Máme tady další volby a zaručeně důležitá témata. Proto zase můžeme vídat všude kolem chytré pány v oblecích, kteří nás zaručeně zbaví korupce, sníží státní dluh, rozjedou investice nebo sníží inflaci.  V zákrytu tohoto existuje ještě jedno téma, které je důležité, ale o kterém se nemluví. Tohle jsou totiž volby, ve kterých navybíráme jenom zástupce, kteří budou řešit tradiční otázky, ale hlavně zástupce, kteří naši zemi povedou do budoucnosti. Jaká bude, to můžeme předpovídat, ale záleží to do velké míry na politicích. A v pátek a v sobotu máme jejich prostřednictvím možnost budoucnost ovlivnit. Tím tématem, o kterém se nemluví, je umělá inteligence.  Zvolení politici nás povedou do dalšího období, kdy umělá inteligence bude pronikat stále více do našich životů. Povedou nás obdobím, kdy budou výzkumníci dále zkoumat umělou inteligenci a přibližovat se svému cíli. Povedou nás obdobím, kdy bychom se měli připravovat na vládu umělé inteligence. Povedou nás úspěšně? Nebo je téma ...

Před rokem svět poznal nový nejvýkonnější superpočítač. Stal se jím japonský Fugaku.  Rychlost počítače Fugaku je 442 petaFLOPS. (Původně 416 petaFLOPS, což bylo zvýšeno na podzim 2020.) Když tento počítač zakreslíme do grafu, který Ray Kurzweil nakreslil v roce 2005, zjistíme, že bude přesně na čáře. Obdivuhodná předpověď. I když by se dalo čekat, že díky paralelizaci a datovým centrům se sofistikovanými počítačovými sítěmi budou upřednostněny a tato předpověď bude tedy příliš optimistická, není to tak. Ve skutečnosti přesnost této předpovědi dokonce kontrastuje s Kurzweilovou předpovědí celkového výpočetního výkonu lidstva a výpočetního výkonu na tisíc dolarů, které pro rok 2019 silně nadhodnotil (vizte můj článek o jeho předpovědích pro rok 2019).  To však není vše. Pro výpočty, jaké se dnes používají v umělé inteligenci (tzv. mixed precision benchmark) počítač Fugaku dosáhl 1,4 exaFLOPS. To by bylo dokonce nad Kurzweilovou přímkou. Jsou to právě výpočty pro AI, které dnes ...

Při svém studiu umělé inteligence se často setkávám převážně s pěti pohledy na její riziko. Přitom podstatný je podle mě ten nejméně častý. Proto jsem se rozhodl o tomto napsat článek. Bude kratší, než je na tomto blogu zvykem, ale možná by šlo psát takto krátké články o to častěji.  1. pohled Skupina vyznávající první pohled jsou popírači. Tak jako ve všech oborech lidské činnosti, i AI (možná především AI) má své popírače. Popírání je v tomto případě snadné, protože AI je něco nového a pro některé těžce představitelného a takové věci se vždy snadno popírají. Podle popíračů umělá inteligence neexistuje a nebude (nemůže) existovat. Není se tedy čeho obávat, protože žádná rizika neexistují. Často jako svůj argument uvádějí náboženské představy (člověk/inteligence je božím dílem a nedá se vytvořit člověkem) nebo inteligenci spojují s dýcháním, životem či vědomím (a dogmaticky dodávají, že vědomí člověkem nemůže být vytvořeno). Jaký to posun od dob, kdy symbolem inteligence bylo hraní...

Jsou v podstatě dva způsoby, jakými lze zlepšit formu vládnutí v Česku. Buď naši demokracii vylepšit, nebo ji nahradit. Po tom, co jsem v jednom článku napsal pár nápadů, které by mohly vylepšit demokracii, se zaměříme na její náhradu.  Proč demokracii nahrazovat?  V Česku je pro nás demokracie takovým náboženstvím. Považujeme ji za něco naprosto skvělého a nedemokratické státy jsou pro nás možná i synonymem špatných států. Zvykli jsme si kritizovat konkrétní politiky (i když je existence špatných politiků v demokracii samozřejmá), případně jsme si zvykli na to, že stát prostě musí být špatný, místo abychom usilovali o náhradu demokratického režimu. Není divu. Po nadvládě Ruska, Německa či Rakouska jsme konečně samostatným státem, v němž si  vládnou sami občané, v němž si vládneme my. Po těch všech historických událostech to zní jako sen, jako vítězství milionů našich předků... Většinou se shodneme, že demokracie má své problémy, ale stejně jsme rádi, že ji máme, a snažím...

Dračí jezdec: Co si myslíš o budoucnosti? Drak Rainwel:  Mezi draky ssse o budoucnosssti hodně mluví a myssslím sssi, že ssse v tom vyznám. Díval jsssem ssse do grafu vývoje populace do roku 2100. Je jasssné, že počet lidí porossste. Už dnes někteří nemají co jíssst a počet takových tedy porossste. Pořád to vidíme ve filmech o budoucnosssti! Možná, že žijeme v nejhorší době vůbec, kdo ví, co násss ještě čeká... Někteří draci říkají, že přece brzy musssí být všechno dobré. Ale já jim nevěřím. Co sssi pamatuji, sssvět ssse nemění tak rychle. Vznikají sssice nějaké technologie, ale nevyvíjejí ssse dossst rychle. Také je pravda, že jejich předpovědi nikdy nevyjdou. Podle mě ssse draci nikdy nebudou mít dobře. Je ssspousta důvodů, proč ssse budeme mít navždy mizerně. Hlavně kvůli koronaviru ssse všechno zassstavilo, určitě bude mít zničující efekt na všechen vývoj. Ale třeba je to boží tressst. Bůh nám dal život, Bůh nám jej vezme. Pokud to má dobře ssskončit, tak ale nakonec...

Dračí jezdec: Vítej na mém blogu, Rainwe! Drak Rainwel: Vítej v mé přítomnosssti! Jezdec: Co?  Rainwel: Takže ty píšeš blog... Jezdec: No dá se to tak říct. Je to docela zábava.  Rainwel: Já jsssem tedy tvůj první čtenář? Jezdec: Vypadá to tak. Jsem ti za to vděčný, i když tu zatím vlastně moc není co číst. Rainwel: Ale jsssi tady ty, to je hlavní. Jak časssto ssse zde budeme sssetkávat? Jezdec: Kdo ví. Blogy vznikají a zanikají, autoři píšou a nepíšou. Tak je to v pořádku.  Rainwel: No abych věděl, jak časssto mám na tvůj blog zaletět... Jezdec: Možná bude stačit, když mě budeš sledovat na Facebooku, kde budu všechny články sdílet. Rainwel: Tak je dobře. Jezdec: Počkat, jak jako zaletět? Ty musíš být drak! Rainwel: První tvůj čtenář je drak. Přesssně tak.  Jezdec: Noo, hádám, že nějak začínal každý :D  Rainwel: O čem tenhle blog vůbec má být a proč bych ho jako měl číst? Jezdec: O čem? Jsem teprve na začát...

Abych shrnul aktuální situaci kolem aplikace, nebudu aktualizovat starý přerostlý článek a raději napíšu nový stručnější.  Ukázali jsme si tedy můj pohled na efektivitu aplikace. Ta kvůli počtu uživatelů není velká, i když se zlepšuje z různých důvodů. Hlavním problémem aplikace je její přínos bez ohledu na efektivitu: jediné, čeho se „chráněnému“ uživateli dostane, je zpráva, že pokud má příznaky viru, měl by zůstat doma. Nemá nařízený test, karanténu a podobně. Zadruhé, jestliže se odhaduje, že jsou v Česku vyšší statisíce nemocných, člověk je potkává pravidelně (možná každý 20. člověk, kterého potkáte, má koronavirus?). Informace, že se uživatel před několika dny možná s někým infekčním setkal, proto není důležitá a umím si představit, že na někoho může působit i zbytečně strašidelným dojmem (ukážeme si, že většina jsou dokonce falešně pozitivní) či dojmem falešného pocitu kontroly. K tomu má aplikace další nevýhody, jako velká cena jednoho vývoje, provozu a propagace, nepřesné ...

Kdykoliv se člověku přestane líbit slušnost, nazve ji politickou korektností, čímž ji dostatečně pokoří, takže se jí již nemusí držet. Co jenom pokoří, on ze správné věci udělá špatnou! Tomuto tématu jsme se zde již věnovali, dnes se jej pokusíme rozvinout do dalších souvislostí. Představíme si také dva důvody, proč se k sobě lidé chovají špatně, hlavně na internetu. Je to snadné. Ukradli Vám peníze? Nebylo by slušné někoho náhodného obvinit. A Vy přece slušní jste. Ale co když to byli Cikáni? Přece by bylo politicky korektní nezmínit se o tomto podezření! A Vy přece korektní nejste. Co naplat, že s politickou korektností politika nesouvisí. A že slovo korektnost není nic než synonymum pro správnost. Jak tedy můžeme nadávat na správnost? Můžeme mít různé představy o tom, co je správné. Ale útok na správnost samotnou? Bohužel, propast mezi slušnými a neslušnými je natolik široká, že si ty dvě skupiny přestávají rozumět, naslouchat si, a je pro ně lákavější se proti sobě vymezovat. K...

O epidemii koronaviru může mluvit samozřejmě každý. Problém přichází, když chce člověk šířit vlastní informace. K těm by měl člověk dojít pouze vlastní logikou a kombinací již existujících věrohodných informací. O vlastní výzkum by se měli pokoušet pouze odborníci na oblasti vědy související s epidemií. V jiném případě se jedná pouze o nepodložené spekulace a za takové by je měl člověk vydávat. Odborník na virologii může do jisté míry dodat věrohodnost i odvážnému tvrzení pouze svým jménem. Když ale takové tvrzení zveřejní vědec v jiném oboru, jeho veřejná popularita či akademická kariéra by neměly sloužit k tomu, aby tomu tvrzení dodávaly věrohodnost.  Prvním příkladem budiž výzva lékařů. I když lékaři, sepsali ji odborníci na jiné obory (zubař, kardiolog, celostní lékaři a homeopati). Zde upozorněme, že není možné odsoudit tvrzení kohokoliv (ani homeopata, ať si o jeho oboru myslíme cokoliv) jenom na základě povolání autora. Uvedli jsme, že jeho odbornost nestačí k tomu, aby jeho...

Tento článek vznikl trochu náhodou, když jsem psal sérii esejí do školy. Jelikož má výsledek kolem dvou tisíc slov, rozhodl jsem se jej dát jako jeden článek i sem na blog. Začneme úvodem, který je zamyšlením nad současností pojmů pravice a levice a rozdělováním politických stran obecně. Následně si vysvětlíme neefektivitu demokracie a navážeme pár nápady, jak by se hlavní problémy daly napravit.  Pojmy levice a pravice, i když je média ze zvyku často používají, v poslední době do značné míry ztratily smysl. Domnívám se, že dnešní volby už nejsou soubojem společenských tříd či několika základních představ o činnosti státu, jako to mu bylo v počátcích demokracie. Ne, že by společnost nebyla rozdělená. Dělí ji však nové, moderní fenomény. Dnešní strany se většinou jako pravicové či levicové ani příliš nenazývají (nebo ne často), ani lidé často neví, zda je jejich oblíbená strana levicová, nebo pravicová (zejména modernější strany jako ANO nebo Piráti, které nemají pravolevou tradici ...