Kdo může mluvit o epidemii?

O epidemii koronaviru může mluvit samozřejmě každý. Problém přichází, když chce člověk šířit vlastní informace. K těm by měl člověk dojít pouze vlastní logikou a kombinací již existujících věrohodných informací. O vlastní výzkum by se měli pokoušet pouze odborníci na oblasti vědy související s epidemií. V jiném případě se jedná pouze o nepodložené spekulace a za takové by je měl člověk vydávat. Odborník na virologii může do jisté míry dodat věrohodnost i odvážnému tvrzení pouze svým jménem. Když ale takové tvrzení zveřejní vědec v jiném oboru, jeho veřejná popularita či akademická kariéra by neměly sloužit k tomu, aby tomu tvrzení dodávaly věrohodnost. 

Prvním příkladem budiž výzva lékařů. I když lékaři, sepsali ji odborníci na jiné obory (zubař, kardiolog, celostní lékaři a homeopati). Zde upozorněme, že není možné odsoudit tvrzení kohokoliv (ani homeopata, ať si o jeho oboru myslíme cokoliv) jenom na základě povolání autora. Uvedli jsme, že jeho odbornost nestačí k tomu, aby jeho tvrzení bylo věrohodné. To však neznamená, že fakta musí být nutně chybná. Fakta platí bez ohledu na to, kdo je vysloví. Bohužel spousta rádoby chytrých lidí jejich slova odsoudila hned po přečtení povolání autorů. 

I když tuto výzvu spousta jiných lékařů odsoudila, zřejmě to nebylo dost. V posledních dnech se šíří nová výzva. Tentokrát zase od částicového fyzika, jaderné inženýrky a autora knížky o prokrastinaci. Ten poslední si v této souvislosti říká datový vědec a možná o něm ještě někdy bude řeč, protože je to vskutku zajímavá figurka. Tito mají pocit (stejně jako ministr Prymula se svojí kalkulačkou), že dokážou matematicky předpovědět vývoj počtu obětí covid-19. No, když jim to vyjde, budou říkat, že to říkali, a když ne, budou říkat, že je to dobře. Posel špatných zpráv nemá co ztratit. Když ale není známý virus, chování populace ani vliv vládních omezení a historické predikce výrazně selhávaly, předpovídat budoucí vývoj takto jednoduše ukazuje na strašení lidí, případně nemístné sebezviditelňování. Od odborníka s tajuplným titulem částicový fyzik člověk čeká víc než prodloužení exponenciální křivky, a proto opět jeho povolání může tomuto poselství dodat nemístnou kredibilitu. 

Zajímavé je, že se falešní odborníci setkávají s o poznání kladnější odezvou, pokud varují před nebezpečím, než když veřejnost uklidňují. Strašit teď může každý a nikdo Vám neřekne, že na to nejste dost kvalifikovaní. Když ale nikdo nečeká nebezpečí a Vy před nějakým varujete, budou lidé Vaše varování prošetřovat usilovněji. Zkrátka když říkáte, co si lidé už myslí, málokdo něco namítne. 

Dalším problémem jsou celebrity, které zásobují sociální sítě konspiračními teoriemi a falešnými zprávami. I když se (jako ti vědci) nesnaží působit, že viru rozumí, mají velký dosah a fanoušky, a proto by si měly dobře rozmyslet, co budou šířit. Jistě je v pořádku napsat svůj názor a dokonce vhodné využít svoji slávu pro šíření informací, je však třeba si ověřit, že informace jsou správné, zvlášť v případě jejich neobvyklého charakteru. 

Je vidět, že ve společnosti jsou různé skupiny lidí, které se liší tím, jak jejich informace působí na druhé. Kromě běžných lidí to mohou být odborníci, odborníci z jiných oborů či celebrity. Všichni by si měli uvědomit svoji odpovědnost a jak informace vhodně šířit. Veřejnost by si měla dávat pozor na kredibilitu autorů těchto informací. A hlavně pamatovat, že o pravdivosti informace nerozhoduje povolání/osoba autora, ale informace samotná.