Slušnost, porozumění a zoufalost výběru

Kdykoliv se člověku přestane líbit slušnost, nazve ji politickou korektností, čímž ji dostatečně pokoří, takže se jí již nemusí držet. Co jenom pokoří, on ze správné věci udělá špatnou! Tomuto tématu jsme se zde již věnovali, dnes se jej pokusíme rozvinout do dalších souvislostí. Představíme si také dva důvody, proč se k sobě lidé chovají špatně, hlavně na internetu.

Je to snadné. Ukradli Vám peníze? Nebylo by slušné někoho náhodného obvinit. A Vy přece slušní jste. Ale co když to byli Cikáni? Přece by bylo politicky korektní nezmínit se o tomto podezření! A Vy přece korektní nejste. Co naplat, že s politickou korektností politika nesouvisí. A že slovo korektnost není nic než synonymum pro správnost. Jak tedy můžeme nadávat na správnost? Můžeme mít různé představy o tom, co je správné. Ale útok na správnost samotnou? Bohužel, propast mezi slušnými a neslušnými je natolik široká, že si ty dvě skupiny přestávají rozumět, naslouchat si, a je pro ně lákavější se proti sobě vymezovat. Kdo by se chtěl cítit horší vedle těch slušných? Co se jim prostě posmívat, nadávat jim, urážet je a když tak bude činěno v dost velkém počtu, bude to v řadách neslušných působit jako správné chování. 

A co můžou dělat slušní lidé než na toto chování opět odpovídat zase slušně? A čím více je člověk slušný, tím více lidí se proti němu vymezuje a tím menší má moc. To samé platí pro ty neslušné a další skupiny. Pedofily, politiky, miliardáře, vegany, prostitutky či lidi s bláznivými účesy. Do nějaké skupiny přijímané s předsudky patří spousta lidí. Vždycky platí, že jedni neumí rozumět druhým. Společnost bez porozumění je pak rozdrobená a slabá.

Přece ale není nedostatek slušnosti a porozumění dílem jen zmíněné problematiky. Proč je ve společnosti tak málo mezilidského respektu? 

Na vině mohou být sociální sítě, internet nebo obecně důraz na rychlost a efektivitu komunikace. Skutečnost, že vždycky je vedle člověk, co s námi bude souhlasit. Proč se tedy zdržovat s tím, kdo nesouhlasí? Porozumění druhým vyžaduje čas a mentální úsilí. To jsou právě věci, které internet eliminuje. Snazší je druhé ignorovat, případně jim napsat hejt a pošimrat své ego přicházejícími lajky od souhlasících lidí. Podobná povrchnost je vidět na více místech. Známý je příklad seznamovacích aplikací: dříve si lidé udělali více času na poznání druhého, dnes jej ve vteřině na základě prvního dojmu z první fotky „odswajpnou“ v naději, že další bude lepší. Podobně mladý člověk neváhá vyměnit partnera v případě nejmenší neshody. Diví se, jak jeho prarodiče spolu můžou být už padesát let. Střídají stále nové partnery, žádný není dokonalý. Místo změny komunikace se dá vždycky vyměnit ten druhý. Největší sklon k tomuto chování zřejmě budou mít lidé, kteří nového partnera snadno najdou, tedy lidé atraktivní, kterým stačí „někoho mít“. Takové lidi děsí přijmout jednoho nedokonalého člověka jako životního partnera, uzavřít sňatek, založit rodinu a podobně. Možnost dostupného cestování přináší další nejistoty: v jaké zemi chci vlastně bydlet? A tak dále. Dnešní svět je plný možností, a proto jsou naše životy celkově plné nejistoty. 

S výběrem lidí souvisí i fenomén sociálních bublin. Díky sociálním sítím pro každý náš názor najdeme množství lidí, kteří s ním budou souhlasit. Je prostě snazší komunikovat s lidmi, kteří s námi souhlasí. Zatímco dřív byla snaha o dosažení konsenzu motivována hledáním pravdy (úpravou názorů), dnes se místo názorů mění lidé. V důsledku toho mají lidé pozitivnější představu o své inteligenci (jsem tak chytrý, všichni se mnou souhlasí), mohou si sdílet fakenews nebo třeba se radikalizovat, povzbuzovat k podpoře násilí atd. 

V důsledku množství možností jsou mezilidské vztahy povrchnější. Lidé pro nás nejsou tak důležití. Jsou možnosti poznávat lidi situačně, pro každou činnost/situaci mít jiné lidi. Proto není tak silná potřeba chovat se k lidem hezky. Přiznejme, že jeden z hlavních důvodů, proč se k lidem chováme hezky, je snaha, aby se oni chovali také tak. Tento důvod odpadá při menší závislosti na hezkém chování ostatních k nám. 

Internet a sociální sítě měly komunikaci učinit snazší. Vidíme však, že v některých případech usnadnily nekomunikaci. A i když se dá komunikace považovat často za snazší, ne vždy to znamená kvalitnější. Místo změny názorů či řešení problémů dochází ke změně lidí.