Dá se budoucnost předpovědět? Aneb chyby předpovědí

Dračí jezdec: Co si myslíš o budoucnosti?

Drak Rainwel: Mezi draky ssse o budoucnosssti hodně mluví a myssslím sssi, že ssse v tom vyznám. Díval jsssem ssse do grafu vývoje populace do roku 2100. Je jasssné, že počet lidí porossste. Už dnes někteří nemají co jíssst a počet takových tedy porossste. Pořád to vidíme ve filmech o budoucnosssti! Možná, že žijeme v nejhorší době vůbec, kdo ví, co násss ještě čeká... Někteří draci říkají, že přece brzy musssí být všechno dobré. Ale já jim nevěřím. Co sssi pamatuji, sssvět ssse nemění tak rychle. Vznikají sssice nějaké technologie, ale nevyvíjejí ssse dossst rychle. Také je pravda, že jejich předpovědi nikdy nevyjdou. Podle mě ssse draci nikdy nebudou mít dobře. Je ssspousta důvodů, proč ssse budeme mít navždy mizerně. Hlavně kvůli koronaviru ssse všechno zassstavilo, určitě bude mít zničující efekt na všechen vývoj. Ale třeba je to boží tressst. Bůh nám dal život, Bůh nám jej vezme. Pokud to má dobře ssskončit, tak ale nakonec ssskončíme v nebi. 

Jezdec: Díky za Tvé myšlenky, Rainwe. Hned ti vysvětlím, proč se v tom (podle sebe) dobře vyznáš. Budoucnost patří spolu s hokejem, politikou nebo imigrací k tématům, ve kterých se „vyzná“ každý. Těmto lidem, v čele s televizními věštci, je však extrémně těžké jejich neznalost dokázat. Jednak se ukáže až za dlouhou dobu, zda měli pravdu, jednak i chytrý člověk nemá pravdu pokaždé. A pokud jde o metody, neexistuje žádná shoda v tom, které jsou vlastně ty správné. I když používáš vědecké metody, vždycky bude někdo, komu se zdají málo vědecké, kdo by na to šel jinak nebo by použil věštbu z křišťálové sedliny. To ani nemluvím o tom, že málokdo je ochotný své myšlenky až k jejich kořenům vysvětlit. Koukej, funkci věštce samozřejmě obsahuje i tento šikovný přepínač. 

Zdroj: nezjištěný

Proč je tento článek důležitý

Aby se člověk něco naučil, je dobré, pokud sám uvěří v potřebnost vědění určitých informací. Proto než začneme mluvit o předpovídání budoucnosti, řekneme si, proč by se vlastně měl člověk (nebo drak) budoucností zabývat. 

Budoucnost pravidelně předpovídáme všichni, i když si to mnohdy neuvědomujeme. Odhadujeme budoucí cenu zlata, akcií, upisujeme se dlouhodobými smlouvami energetickým společnostem, mobilním operátorům či bankám. Jsme zaměstnaní u zaměstnavatelů a doufáme, že naše práce i náš zaměstnavatel vydrží ještě dlouhou dobu. Při nástupu do školy hodnotíme perspektivu oboru. Určujeme, které technologie budou důležité za pár let, zda náš počítač nebude za rok zastaralý. Příkladů, kdy běžný člověk předpovídá budoucnost, je celá řada. 
Už když chodíme na základní školu, očekává se po nás, že si naplánujeme kariéru. Na střední škole bychom se na práci měli připravovat. V přípravě pokračovat na univerzitě. Tam ale většina lidí stále neví, co chce v životě dělat. Což je dobře. 
Ostatní z toho můžou být na nervy a chtějí nás už strčit do krabice Ekonom, Účetní, Učitel, podle oboru našeho vzdělání. To jsou ale lidé, kteří si neuvědomují nejistotu předvídání budoucnosti, která hlavně ve dnešní době panuje. Vůbec není jisté, jaká povolání budou poptávána, takže nevíme, jakou práci bychom v budoucnu měli vykonávat. A ještě hůře můžeme odhadnout, jak úspěšní v této zatím neexistující práci budeme. A pokud si jste jistí, že jste budoucí hvězda zatím neexistující kryezzotomické granotomie (a že tato práce bude potřebná), stále je velice nepravděpodobné, že ji budete dělat celý život. Naši rodiče stále mohou mít takovou představu, že budeme dělat to, co oni a jejich rodiče a tak dále. Ale svět se rychle mění, a proto výhled do budoucnosti nám pomůže více než rady předků. 
Když si lidé pořizují bydlení, uzavírají s bankou závazek na desítky let. Jak se můžou zavázat zodpovědně na tak dlouhou dobu? Nemůžou. Ale jestli se o to chtějí pokusit, měli by se o budoucnost zajímat. 
Politické strany se předhánějí v předpovědích, vizích a slibech... Vize 2030, 2045, dostavba Temelína, dálnice, zhoršující se stav planety, létají i roky jako 2050. Snaží se, abychom uvěřili tomu, že Temelín či dálnice budou za desítky let stále relevantní. I proto je důležité rozumět budoucnosti, abychom dokázali posoudit reálnost slibů politiků nebo vyhodnotit další předpovědi.

S vědomím tohoto se zdá předpověditelnost budoucnosti jako docela důležitá otázka a otázka, jak ji  vlastně předpovídat, pak ještě o stupeň důležitější. 

Jistota předpovědí

Budoucnost se předpovídá těžce. Není to lehké a stejně předpověď nikdy není jistá. Je třeba znát všechny trendy včetně toho, jak na sebe působí a jakou mají budoucnost. K tomu předpovědět převratné objevy a události, ke kterým tak často dochází náhodou, takže neexistuje trend, který by stačilo sledovat. 
To není v lidských silách. A někdy stačí jen malý rozdíl ve vývoji dvou technologií a budoucnost vypadá hned úplně jinak. Jak říkal Sergey Brin, spoluzakladatel Googlu, na Světovém ekonomickém fóru v Davosu:
Technologický vývoj může být ve skutečnosti chaotický. Myslím, že to mohl být ten případ pár set let zpátky, kdyby se stalo, že elektřina se vyvíjela o něco rychleji ve srovnání se spalováním. Dnes bychom všichni řídili elektrická auta a pak by někdo měl nějakou moderní spalovací věc a vypadalo by to zvláštně... Ale stalo se, že historie se ubírala tím druhým způsobem. 
Je tedy třeba počítat s nejistotou. Při krátkodobých předpovědích si vystačíme se současnými trendy. (Dokud nedojde ke změně trendu nebo převládající technologie, ke kterým dochází exponenciálně častěji, takže jednou budou i roční předpovědi dlouhodobými a příslušně nejistými.) Čím dlouhodobější předpověď je, tím nižší je pravděpodobnost její pravdivosti (když ne uskutečnění, tak konkrétního data). Například pro dálkové kosmické lety bude potřeba pohon, který ještě neexistuje, umělá inteligence chytřejší než dnes, nízká cena těch všech technologií, správný marketing, dostatečná poptávka... Pokud selže vývoj umělé inteligence, který to má celé vymyslet, vesmírné lety jsou pozdrženy. Nepovede-li se poslední test, dojde také ke zdržení kvůli strachu cestujících. Jedna technologie je umožněna druhou, jedna událost vychází z předchozí. I malé změny mohou být nakonec rozhodující. 
Firmy vždy zvažují několik možností. Z toho vyplývá nakonec nějaký předvídatelný průměr, kudy se jejich produkty budou ubírat. 
Pokud tento průměr špatně odhadneme a nebo průměr porazí nějaká přelomová inovace, jako použít spalování místo elektřiny nebo použít kvantové počítače místo klasických, pak může být celá naše vize budoucnosti špatná. 

Role náhody v tvorbě budoucnosti
Budoucnost ovlivňuje celá řada faktorů. Pohyb částic je náhodný a ovlivňuje všechno. Přesto se některé události dají předvídat s jistotou. Díky velkému množství těchto náhodných událostí se zvyšuje přesnost předpovědí. Vyzkoušet si to můžete třeba v této aplikaci KhanAcademy. V demokracii rozhoduje velký počet lidí, také proto jsou výsledky přesně odhadnutelné. Kdyby rozhodoval jediný diktátor, existuje sice méně proměnných, ale budoucnost je více nejistá, jelikož rozhodnutí budou pocházet od jednoho člověka. Budou tedy závislá pouze na jeho nepředvídatelných charakteristikách (jako na jeho náladě). Když ale vládnou větší celky (celá populace v demokracii, trh v tržním prostředí a tak dále), dá se budoucnost předpovídat lépe na základě jejich stálých charakteristik. Ty jsou již při tomto počtu málo závislé na jednotlivcích. V případě jediného voliče by bylo možné říct celkem přesně, kdo vyhraje volby: nejspíš to bude ANO a bude to s nějakou 30% pravděpodobností. To ale není uspokojivá pravděpodobnost. Když ale ve skutečnosti tato pravděpodobnost platí pro miliony voličů, vítězství ANO už je téměř jisté (úplně jisté pokud budeme věřit průzkumům). Kdyby počítače vyráběl jediný výrobce, jejich budoucnost je velmi nejistá. Protože těch výrobců je spousta, dokážou následovat Moorův zákon (když jednomu z nich nevyjde nějaká inovace, zastoupí ho další; ve velkém počtu podniků se najdou více riskující i ty, které mají větší averzi k riziku). 
Takže samozřejmě, že velký počet náhodných událostí vytváří nejistotu (hlavně když tyto náhody navazují jedna na druhou). Není to tak ale vždy. Typicky souběžně probíhající jevy mají tendenci produkovat předvídatelný výsledek. Velký počet činitelů je přítelem futurologa. 

Takže co v této nejistotě zbývá? Snažit se předvídat správně, podle skutečných trendů a toho, jak na sebe působí. Zajímat se o nové technologie a počítat s nejistotou. 

Ve chvíli, kdy se umělá inteligence stane inteligentnější, než jsme my, se futurologie stává vírou či filozofií. Nevíme, jak bude svět vypadat. Můžeme si to jenom představovat. Ale pochopit myšlení mnohonásobně inteligentnějších organismů (zatím) nemůžeme. Předpověď, že takto mocný nepřítel nás určitě musí všechny pozabíjet, je třeba brát jako vážné varování, ale rozhodně ne jako jistotu. Lidé na moc reagují zvláštními činy. Odtržení od reality, korupce, manipulace, krádeže. Můžou být hodně altruističtí, nebo naopak se všemi způsoby snažit jen zvětšovat své bohatství. Můžou rádi pomáhat ostatním, a nebo využívat moc k tomu, aby byli zlí. Ale předpovídat chování jiných bytostí podle chování lidí je stejně hloupé, jako počínání těchto dvou much na stropě:



Předpovídat chování vyšších bytostí je nemožné ze samotné podstaty toho, že jsou vyšší (chytřejší). Žádný organismus nemůže pochopit chování složitějšího organismu. Stejně tak ani hromady expertů neodhadnou, co udělá bytost, která má IQ třeba jen o málo vyšší než mají lidé.
Takové bytosti by se mohly objevit kolem roku 2029. Už budou chytřejší než my, ale ještě ne o tolik, takže by svět měl být stále ještě v naší moci. Tento rok bych nazval prvním horizontem událostí. Ten znejisťuje předpověď druhého horizontu událostí. Jeho příchod závisí na rychlosti pokroku počítačů od lidské inteligence k silně nadlidské. Ta bude záležet na využití specifik, jako je dokonalá komunikace pomocí internetu, dokonalá paměť, neúnavná bezchybná práce a na dalších výsadách našich budoucích elektronických přátel. Přechod od malého horizontu událostí k velkému může být okamžitý, může trvat desítky let. Tento velký horizont událostí bude počátkem singularity: stavu světa, kterému lidé bez pomoci umělé inteligence nebudou rozumět, protože bude docházet k tak rychlé změně, že bude nesledovatelná. Počítače budou o mnoho chytřejší než lidé a lidé se s nimi budou muset spojit, aby zůstali relevantní. Předpovídat, k čemu dojde po tomto okamžiku je extrémně nejisté.

Než se dostaneme k chybám předpovídání budoucnosti, řekneme si jednu věc. A to, že předpovídat budoucnost může být špatně už ve své podstatě. Fráze jako „vědci to vymyslí“ nebo „bude to za x let“ jsou totiž příliš pasivní. Pokud takto bude mluvit příliš lidí, tak je možné, že nezbudou vědci, kteří to opravdu vymyslí a že to za těch x let opravdu „bude“. Zejména pokud jde o boj mezi dobrou a špatnou budoucností, můžeme si myslet, která z nich to vyhraje, ale měli bychom dělat všechno, aby to byla ta dobrá. Jsme všichni součástí změny a potřebujeme, aby se svět zlepšil a to podle našich potřeb. V závodě o podobu budoucnosti je spousta zlých lidí (nebo hloupých, kteří ale z hlouposti jednají jako ti zlí), kteří nesmí zvítězit. Takže předpovídejme, ale nejenom to. Nejlepší způsob, jak předpovídat budoucnost, je vytvářet ji. 

Chyby předpovídání budoucnosti

Věřím, že každý čtenář se může stát radikálně lepším futurologem už jenom tím, že se vyhne opakování častých chyb. Tyto chyby už se staly mnohokrát a jsou dobře zdokumentované, takže stačí se z nich jenom učit. A když nebudeme předpovídat chybně, pak se přiblížíme k předpovídání správnému. Často není těžké vidět jasně pár let dopředu a jediné, co v tom člověku brání, je pár chyb. 

Příklady chyb z minulosti

Do téhle sekce jsem vybral pár známých předpovědí, které se tak nějak nepovedly. Ve dnešní době se jim už můžeme smát. A stejně bychom se měli smát předpovědím, které vznikají dnes, ale podléhají stejným chybám. Nestačí mluvit o budoucnosti. Je třeba předpovídat správně! 

Všechno, co mohlo být vynalezeno už bylo vynalezeno.
1899 (Charles H. Duell, komisař americké patentové komise)

Zatímco kalkulátor na ENIACu je vybaven osmnácti tisíci vakuovými trubkami a váží třicet tun, počítače budoucnosti můžou mít jenom tisíc vakuových trubek a vážit jednu a půl tuny. 
1949 (Popular Mechanics)
Mluvit o počítači budoucnosti je krátkozraké, autor si zřejmě neuvědomil, že těch počítačů bude velké množství. Podcenil tedy trend rozvoje počítačů (ten sice existoval krátkou dobu, nicméně byl již patrný). Rovněž je zde vidět zanedbání změny paradigmatu z elektronek na modernější součástky. 

Dal bych přednost tomu mít náš software v 60, 70 nebo 80 % telefonů, než mít 2 nebo 3 procenta, což je to, kolik Apple může získat.
2007 (Steve Ballmer, ředitel Microsoftu)
Steve upozorňoval na vysokou cenu iPhonů. Při tom ale opomněl, kolik nepříjemných činností nám tohle zařízení může ušetřit a kolik zábavy může přinést. Snažil se srovnávat nesrovnatelné. Microsoft následně zmeškal významný trend a dnes mobily s operačním systémem Microsoftu používá necelé procento lidí. 

Kůň zůstane, ale auto je jenom novota, móda.
1903 (Michigan Savings Bank)
Television won't last. Je to marná naděje.
1948 (Mary Somerville, vědkyně)

Podobné chyby. Je pravda, že většina novinek neuspěje. Dokonce i když jsou daleko lepší než to, co bylo před nimi. Ale srovnávat chytrý mobil s hloupým nebo auto s koněm nejde. Nakonec byste zjistili, že cena novinky je vyšší, než kolik jsou lidi ochotní za tuto věc dát. Jenomže kvalita později roste, cena klesá a očekávání lidí se změní. Takže dnešní člověk nemá problém pochopit, že auto má nad koněm výhody, které stojí za vyšší cenu. Tehdy si říkali: proč si mám kupovat auto, které stojí desetkrát víc než kůň? Podobně naši prarodiče s počítači a rodiče s mobily. Bývá těžké ohodnotit nové věci. Cena je jasná a referenční zboží taky. Vidět výhody novinky chce představivost, schopnost vyjít z očekávání toho, co nám tento druh zboží má přinést. Je to pochopitelné, také ekonomická aktivita se měří v penězích. HDP mohlo vzrůst o 100 %, jak ale rostla životní úroveň? Ta není měřitelnou veličinou. Jako takovou ji mají lidé tendenci nedostatečně oceňovat. 

Je nulová pravděpodobnost, že člověk ky využije sílu atomu.
1923 (Robert Millikan)
Raketa nikdy nebude schopná opustit atmosféru Země. 
1936 (New York Times)

Na předpovědi z kategorie „nikdy“ má vhodný citát Arthur Charles Clarke:
When a distinguished but elderly scientist states that something is possible, he is almost certainly right. When he states that something is impossible, he is very probably wrong.
Lidé konstantně podceňují budoucnost. Je to pochopitelné, protože ještě nebyla vynalezena. Exponenciální křivka se zpočátku jeví jako konstantní. A zejména v případě, že je k vynálezu potřeba více těchto křivek za sebou, mají lidé tendenci předpokládat, že k vynálezu nedojde. Není to možné kvůli nějaké překážce, kterou je velice snadné předvídat. Neuvědomují si však, že ta překážka bude (když ne odstraněna) snadno překonána. 

Pokud Vás tyto nesprávné předpovědi zaujaly, další najdete na http://humanscience.wikia.com/wiki/Worst_Predictions. 

Těmito předpověďmi jsem chtěl ukázat, že i věrohodné pravdy minulosti se ukázaly jako nesmysly. Rozebrali jsme si, proč byly řečeny a za chvíli na tyto chyby (a tyto a další předpovědi) narazíme znovu. Je snadné vytvořit špatnou předpověď, pokud člověk nepředpovídá správně. Stejně jako tyto staré předpovědi můžou dopadnout i ty dnešní. I ty nejdůvěryhodnější výroky se mohou ukázat jako blbosti, když jsou vyřčené po učinění stejných chyb. 
Co jsem ukázat nechtěl, je to, že předpovídat budoucnost nemá význam. Kromě těchto vznikly i kvalitní předpovědi a tyto vznikly pod vlivem chyb, jimž se dalo snadno předejít. Samozřejmě nikdy nebude předpovídání budoucnosti stoprocentní. Nezbývá nám než se snažit, protože aspoň nějaký pohled do budounosti je lepší než žádný. Když se vyhneme těmto chybám, budeme na dobré cestě se špatným předpovědím vyhnout. 

Tento článek z Vás neudělá futurology a už vůbec Vás nenaučí předpovídat správně úplně všechno. Přesné předpovědi jsou vždycky špatné, ale některé jsou daleko horší než jiné. Vyvarováním se nejčastějších chyb se Vaše předpovídací schopnosti můžou znatelně zlepšit. Může stačit i to, že se o nich teď dozvíte. Bude Vám to minimálně k tomu, že svým předpovědím budete věřit méně (pokud jim teď věříte příliš). Jdeme na to. 

Na jaké chyby si dávat pozor?

Následuje přehled často opakovaných chyb, kterých se dopouštějí lidé při vytváření vlastních předpovědí či posuzování předpovědí ostatních. Ke každé chybě si uvedeme i obranu proti ní. Snažil jsem se chyby rozdělit logicky, i když některé spolu souvisí nebo jsou příkladem jiné chyby. 

1. Linární předpovědi 

Tento graf ukazuje typickou lineární chybu nepoučitelné Světové energetické agentury (IEA). Každý rok ve svém World Energy Outlook kreslili lineární graf budoucí světové fotovoltaické kapacity (slabé čáry). Silná čára ukazuje exponenciální skutečnost, které se tato agentura nikdy ani nepřiblížila. 

Po sedmi a půl letech výzkumu lidského genomu bylo rozluštěno jeho jediné procento. Přitom rozpočet stačil na pouhých patnáct let. Skeptici si byli jistí, že se projekt nepodaří dokončit. Za dalších sedm let byl projekt kompletní. Objem rozluštěných informací se totiž každý rok téměř zdvojnásoboval. Těchto zdvojnásobení je třeba z 1 ke 100 právě sedm.

Rainwel: Co je vlassstně exponenciální růssst? 
Jezdec: Vyznačuje se tím, že zvýšení o jednotku na ose x vyvolá zvýšení o násobek na ose y. 
Rainwel: Takže když ssse třeba po uplynutí jedné časssové jednotky minulý ssstav veličiny vynásssobí nějakým číslem?
Jezdec: Přesně tak. N-té zvýšení na ose x (třeba n-tý rok) je pak exponent, který říká, kolikrát má toto vynásobení proběhnout. 

Srovnání lineárního a exponenciálního růstu. Červená čára je exponenciální funkce. Žlutá čára je linární funkce. Existuje ještě kvadratický růst, kde x není v mocnině, ale v mocněnci (umocňovaném čísle). Vidíme, že takový růst je napřed rychlejší, ale exponenciální růst jej nakonec předežene. Tyto dva růsty by se neměly zaměňovat. Exponenciální růst upravuje předchozí hodnotu. Kvadratický růst upravuje samotné pořadí. 

Exponenciální funkce na počátku může růst pomaleji než lineární funkce, a proto je exponenciální růst nenápadný. Časem se ale vždy dostane nad lineární funkci. Všimněme si také, že o exponenciálním růstu mluvíme, i když se zvýšením x o 1 se y zvýší na méně než dvojnásobek (zde například o 10 %). 

Proč vlastně myslíme lineárně, když je vývoj v mnoha směrech exponenciální? Vyvinuli jsme se tak. Nezapomínejme, že naše mozky pocházejí převážně z dob, kdy exponencialita vývoje nebyla tak viditelná. Pravěký člověk exponenciálně myslet nepotřeboval. Ani dnešní lidé tuto schopnost nemají dost zažitou. Při běžných úkonech počítání, měření, sčítání, porovnávání a podobně se uplatňuje linearita. Čas běží lineárně, stárneme lineárně, peníze utrácíme lineárně. V běžném každodenním životě se většina věcí neodehrává exponenciálně, a proto je pro nás exponenciální růst tak neintuitivní. Bohužel zatímco v pravěku se dala exponenciála vývoje aproximovat konstantou, dnes to tak již není. Proto jsme tak bezradní v současném světě, kde se lineární zjednodušení již nedá použít. Je třeba dávat dobrý pozor, abychom se o něčeho takového nevědomky nedopouštěli. Tímto pomalým tempem by trvalo tisíce let, než by lidské mozky přizpůsobily potřebě myslet exponenciálně. 
Existuje hned několik exponenciálních zákonů. Z těch nejznámějších je to Moorův zákon o počtu tranzistorů na jenom integrovaném obvodu, Swansonův zákon o ceně fovovoltaické energie nebo zákon zrychlujících se výnosů o tom, jak jeden pokrok zrychluje následující pokroky. 
Exponenciální vývoj se ukazuje v překvapivém množství oborů. Kromě výkonu počítačů je to i výkon na tisíc dolarů, kapacita paměti, objem vytvořených dat nebo dat přenesených přes internet, instalovaná kapacita solárních panelů, počet uživatelů některých přelomových technologií jako je televize, rádio, internet či chytrý telefon, počet patentů, rozlišení zobrazování mozku, cena sekvencování DNA a nebo HDP. Dokonce doba mezi nejvýznamnějšími historickými událostmi se zkracuje exponenciálně.
Obrana: Zeptat se, zda na naši předpověď nemá vliv nějaký exponenciální trend. Nepředpovídat potom podle dosavadního tempa růstu, ale lépe růstu růstu. 

2. Přeceňování vlastní zkušenosti (aneb svět se tolik nemění)

Tohle je naše důvěrně známá exponenciální křivka, která udává i tempo změny světa. Je dobře vidět její rostoucí charakter.
Proč má spousta lidí problém pochopit souvislost křivky a tempa změny? Protože tato křívka v naší hlavě neexistuje. Zkusíme pochopit, proč k této chybě dochází.

Nyní jsme v jediném bodě křivky, označíme jej 2017. To znamená aktuální rok (kdy jsem začal psát tento příspěvek), ale budeme jím značit jediný okamžik, tedy současnost. Pokud čtete tento článek v jiném roce, pak vyjadřuje okamžik z toho roku.

Jelikož budoucnost je neznámá, uděláme z ní černou krabici.


To není všechno. Ve skutečnosti neznáme ani minulost. Myslíme si to, ale nežijeme v ní, takže je neznáme tak dobře, jako současnost. Sotva si na ni vzpomínáme. Je v našich myslích zkreslená různými vlivy. Proto třeba lidé vzpomínají na staré dobré časy svého mládí a nepřesně tuto pozitivitu rozšiřují i na komunistickou vládu... Volí komunisty a mají pocit, jako by tím přivolávaly zpět zlaté časy svého mládí. Lidé si pamatují dobré věci více než ty špatné, a idealizují si proto minulost. Vezměte si příběhy Boženy Němcové nebo jakékoliv knížky, které se snaží líčit minulost jako atraktivní dobu. Vážně byste chtěli žít v době plné bídy, nemocí, utrpení, násilí, nevědomosti atd? Pokud máte pocit že ano, raději byste se na svoji představu o minulosti neměli příliš spoléhat.
Dáme tedy minulou část křivky pryč. Najednou nám z křivky zbyl jediný bod: současnost. Nacházíme se na ose času v současném roce a na ose vývoj v bodě, který odpovídá dnešnímu stavu světa. Nebudeme to komplikovat čísly. 
Dobře, ne všichni se dnes narodili a někteří si na minulost maličko vzpomínají. Jejich nepřesné vzpomínky se dají znázornit krátkou čárkou. Jak se posouvá bod současnosti, čára ve smyslu osy času mizí jako mizí čára za letadlem. Vzpomínky se stávají méně přesnými a přestáváme podle nich hodnotit svět kolem nás nebo jej hodnotíme nepřesně (například nízké ceny z minulosti nedáme do kontextu s přesnou hodnotou inflace od té doby). Kromě toho si ani neuvědomujeme, jak současnost prosakuje do našich vzpomínek o minulosti. Tím se posouvají i naše referenční vzpomínky. Myslíme si, že vzpomínáme na minulost, ta ale v našich vzpomínkách nepatřičně připomíná současnost.To vede kromě idealizace minulosti i k tomu, že se rozdíl mezi minulostí a současností nezdá tak velký.

Teď je to jasné. Exponenciální křivka dostatečně krátká vypadá lineárně. Jistě, je prohnutá, ale na malém úseku to nevidíte, stejně jako nevidíte kulatost povrchu planety při pohledu do krajiny. V krátkém časovém úseku nelze vidět změnu tempa růstu pokroku. Proto si myslíme, že se svět mění pořád stejně rychle. Kdo by věřil blábolům o budoucnosti! Trochu se svět vyvíjí, ale rozhodně ne tak rychle, myslí si lidé. Pak příslušný sklon viděné lineární křivky pomyslně protahují i do budoucnosti. Tato chyba tedy souvisí s lineárním myšlením. Jde ale o specifický typ zakládající se na vlastní zkušenosti (omezené paměti). Předpovídání budoucnosti podle krátkého úseku minulosti je problém sám o sobě, který ještě zmíníme.
Obrana: Představte si, jak se v pravěku desítky tisíc let nic velkého nedělo. A jak se změnily naše životy v minulém století. Uvědomte si, že ta čárka vývoje ve Vaší paměti je součástí exponenciály, která byla a bude pokračovat.

3. Nikdy to nevyjde

Rainwel: Kdo by věřil předpovědím, když ssstejně nikdy nevyjdou?
Jezdec: Některé přece vyšly.
Rainwel: No dobře, tak tedy časssto nevyjdou. 
Jezdec: Letadla taky občas padají a auta bourají. Dá se z toho určit, že bude mít nehodu i Tvůj dopravní prostředek?
Rainwel: To ne. Jenom že jsssou ty předpovědi dossst nejisssté... 
Jezdec: Navrhuješ tedy přestat předpovídat budoucnost? To je přece potřebné. A musíme to dělat co nejlépe. 
Rainwel: Jen říkám, že by ssse těm předpovědím nemělo věřit. 
Jezdec: To je jasné. Jsou to jen předpovědi.
Rainwel: Já jim nevěřím vůbec. Vždycky je to jinak. 
Jezdec: A co předpověď počasí? 
Rainwel: Té věřím. Sssice to může být jinak, ale pořád lepší než žádná předpověď. Můžou se sssplést o pár ssstupňů, ale assspoň vím, jestli bude horko, nebo zima. Tenhle drak zimu nesssnáší. 
Jezdec: A stejně tak ostatní předpovědi. 
Rainwel: Ale ukazovali jsssme sssi ssspoustu minulých špatných předpovědí... Proč věřit těm novým?
Jezdec: Ukazovali jsme si také proč byly špatné. Když se těm chybám vyhneme, ty další už špatné být nemusí.
Rainwel: Ale můžou.
Jezdec: Trendy formující budoucnost jsou dnes jasnější a dnešní futurologové lepší. Srovnání špatného futurologa předpovídajícího rok 2040 v roce 1970 a dobrého předpovídajícího tento rok dnes ukazuje přece velký pokrok.
Rainwel: Proč?
Jezdec: Představ si malého kluka, který z velké dálky hází basketbalový míč do koše. Je jako dávný futurolog. Pak přijde profesionální basketbalista. Nebo lepší futurolog. A protože od časů, kdy míčem házel ten kluk-špatný futurolog uplynulo padesát let, přijde náš basketbalista blíže ke koši, tak jako je blíž i předpovídaná budoucnost (pokud třeba oba předpovídají rok 2040). 

Pocit, že předpovědi nikdy nevycházejí, a proto jsou špatné, souvisí také s osobní zkušeností. 
Ale nezapomínejte. Předpovídání je důležité, nevyhnutelné. A než předpovídat náhodně, můžeme se aspoň pokusit předpovídat dobře. I když celá předpověď nevyjde, máme dobrou šanci, že správně předpovíme alespoň základní směr, kudy se pokrok bude ubírat. 

Vzpomeňte si na knoflík správného Čecha z úvodu tohoto článku. Lidé rádi přeceňují své schopnosti a přitom podceňují schopnosti odborníků. Jsou to ale odborníci, kdo je pro předpověď nejlépe kvalifikovaný, a proto jejich názor se dá nejlépe ztotožnit se skutečností. 
Jak si neznalec 1 myslí, že bude vypadat svět: A
Jak si neznalec 2 myslí, že bude vypadat svět: B
Jak si odborník 1 myslí, že bude vypadat svět: C.1
Jak si odborník 2 myslí, že bude vypadat svět: C.2
Jak si neznalci 1 a 2 pořád myslí, že bude vypadat svět: A, B
Jak opravdu bude vypadat svět*: C

*podle předpovědí nejkvalifikovanějších 

Obrana: Záleží na tom, jak byla předpověď vytvořena nebo na jak dlouhou dobu dopředu. Rozhodně nelze věřit nebo nevěřit informacím podle pravdivosti jiných informací.

4. Ceteris paribus

Tento latinský výraz znamená „za jinak stejných podmínek“. Pokud věda předpovídá či mění jednu proměnnou, měly by ostatní zůstat stejné. Výsledek takového procesu pak platí za jinak stejných podmínek. To obvykle stačí a je dokonce žádoucí. Ne ale ve futurologii. Předpovědi za jinak stejných podmínek se nedají aplikovat na reálný svět. Proto bychom takové předpovědi měli brát s rezervou. Jsou to právě všechny podmínky, které působí hromadně na vytváření budoucnosti. Tato chyba je zrádná v tom, že se jí dopouštějí i velmi chytří lidé, kteří jsou však zahledění do svého oboru. Nevidí však za jeho hranice.
Na fakultě jsme měli učitele, který dokázal na šest desetinných míst spočítat stav úspor v bance za sto let. Nezohlednil při tom všechny možné změny (některé dnes nemůžeme ani předvídat) od 3. světové války po konec bank či peněz. Ekologové zase varují před přelidněním v roce 2100, před zvýšením teploty o dva stupně do roku 2050, před vyhynutím 30 % druhů do roku 2060 a tak dále. Čísla jsou vymyšlená, ale to je jedno, jsou stejně nesmyslná, jako by byla skutečná. Do té doby přibude mnoho důvodů, proč k těmto neblahým událostem dojde dříve a mnoho důvodů, proč k nim dojde později. Neznámým tempem poroste počet podniků, které se budou chovat neznámým způsobem s neznámými technologiemi, které budou mít neznámou environmentální stopu a tak dále. Možná se lidé vyhnout přelidnění tím, že osídlí oceány, jiné planety, nahrají se do počítačů. Až množství uhlíku v atmosféře dosáhne kritických hodnot, bude v provozu již několikátá generace technologie na čištění atmosféry. Součásný stav věcí je z dlouhodobého hlediska nerelevantní, protože trendy jsou tak pomalé (ve srovnání s technologickým vývojem), že nejsou rozhodující silou. To je také naděje pro nás. Nebudou to obtížně prosazovaná dobrovolná omezení producentů a spotřebitelů, ale technologie, co nás o ekologických katastrof zachrání. Je možné, že se ekologické problémy již za pár let podaří vyřešit. Je možné, že se bude situace jenom zhoršovat. Jisté je jenom to, že současné trendy se změní, a předpovědi jsou tedy k ničemu. Jak vtipně pak působí předpověď konce vesmíru, který kdosi předpověděl na 22 miliard let!
Přesnost těchto údajů, jejich zajímavost, varovnost, odbornost autorů předpovědí, to všechno jim dodává na důvěryhodnosti. Jednooborové dlouhodobé předpovědi však nemají smysl. 
Obrana: Nevěřit dlouhodobým předpovědím vytvořením podle jediného trendu. 

5. Úzké vidění/inženýrské předpovědi 

Pro správnou předpověď je tedy důležité vidět všechny aspekty, které by příslušný budoucí stav mohly ovlivnit. Toho, že experti v určitých oborech toto nezvládají, jsme se dotkli už u předchozí chyby, se kterou chyba úzkého vidění souvisí.

Zdá se, že jsme dosáhli limitů toho, co je možné dosáhnout s počítačovou technologií.
1949 (John von Neumann)
Roku 1985 budou stroje schopné dělat jakoukoliv práci, kterou zvládají lidé.
1965 (Herbert Simon; všimněte si, že je to 20 let před předpovídanou dobou)
Nikdy nebude postavené větší letadlo.
1933 (inženýr Boeingu po prvním letu letadla, které uneslo deset lidí)

Ve dnešní době není náhodou, že odborníci na umělou inteligenci umišťují obecnou inteligenci či superinteligenci daleko dále na časové ose než futurologové. Často přitom uvádějí podrobný náhled na současné technologie a jak se těm požadovaným ani neblíží. Předpovídají tedy jinak než futurologové a sami se dopouštějí některých chyb, jako je třeba chyba lineárního myšlení. 
Představivost expertů je omezená jejich celoživotními zkušenostmi a vlastní prací. Kvůli velkému vhledu postrádají nadhled, se kterým by se budoucnost oboru dala předvídat. Problémem může být i příliš velká sebedůvěra (jsem skvělý a určitě na to brzy přijdu) nebo malá víra v ostatní (jsem super, a proto ostatní jsou určitě daleko za mnou), případně naopak. Mnohdy navíc předpovídají záměrně špatně ve snaze získat publicitu či uznání pro svůj projekt. Také tato chyba je záludná, protože zeptat se na budoucnost oboru odborníka z toho oboru vypadá jako dobrý nápad. Neříkám, že není dobrý nápad zeptat se jich na předpověď v krátkodobém horizontu. 
Obrana: Nevěřit dlouhodobým předpovědím odborníků z příslušného technického oboru. 

6. Intuitivní „Nikdy“ předpovědi

Není žádná pravděpodobnost, že by člověk kdy využil sílu atomu.
1923 (Robert Millikan)
Raketa nikdy nebude schopná opustit atmosféru Země. 
1936 (New York Times)

When a distinguished but elderly scientist states that something is possible, he is almost certainly right. When he states that something is impossible, he is very probably wrong.
Arthur Charles Clarke

Tento typ předpovědi souvisí s předcházející chybou a je chybou sám o sobě. Málokdo věcem rozumí tolik, aby mohl vyslovovat předpovědi o tom, co se nikdy nestane. Zatímco můžeme vědět, co se stane, museli bychom znát úplně všechno, abychom věděli, co se nestane. 

Tomu, že automobil prakticky dosáhl limitu svého vývoje, napovídá to, že během posledního roku nebyla představená žádná radikální vylepšení. 
1909 (Scientific American) 

To neplatí jenom pro předpovědi typu „nikdy“, ale i pro další podcenění pokroku, předpovídání, že něco již dosáhlo vrcholu a tak dále. Pokrok je mimo lidskou představivost a lidé by si to měli uvědomit. Podobně zrádné jsou technologie typu "vždycky" (například lidé budou vždy nosit čepice). 
Obrana: Brát s rezervou předpovědi typu „nikdy“ a podobné.

7. Podnikatelské předpovědi

Než se člověk dostane na Měsíc, vaše dopisy budou přepravované řízenými raketami z New Yorku do Austrálie během několika hodin. Stojíme na prahu vzniku raketové pošty!
1959 (Arthur Summerfield, ředitel Americké pošty)

Souvisejí s inženýrskými předpověďmi. V tomto případě jde o předpovědi známých podnikatelů, kteří předpovídají, že je jejich firma krok od velkého objevu/vynálezu/produktu. Téměř nikdy nevyjdou, ale hodně se o nich mluví. Příkladem mohou být snad všechny předpovědi Elona Muska, ale patří sem spousta představitelů velkých technologických firem. Většinou je nejspíše účelem publicita/využití své kredibility. Je ale možné, že se upřímně mýlí tak jako inženýři. 
Obrana: Brát s rezervou předpovědi podnikatelů o tom, co se jim určitě brzy podaří.

8. Opomenutí dalších aspektů

Světový potenciální trh pro kopírky je nanejvýš 5000.
1959 (IBM)
Kino je jen o trochu víc než výstřelek. Je to drama v konzervě. Co lidi opravdu chtějí vidět je maso a krev na pódiu. 
1916 (Charlie Chaplin)
Televize si nezvládne udržet žádný trh, který po šesti měsících získá. Lidé se brzy unaví z každonočního koukání do překližkové krabice. 
1946 (Darryl Zanuck, filmový producent) 
Není důvod, proč by kdokoliv chtěl mít doma počítač.
1977 (Ken Olson, výrobce počítačů) 

Při předpovídání se nepředpovídá budoucnost současných věcí, ale budoucnost jejich nástupců. Budou mít výhody, které je těžké předvídat a budou působit na lidi jinak než současné věci. Sami to znáte, když Vaši rodiče/prarodiče nechápou smysl internetu, chytrého mobilu, sociálních sítí a tak dále (ale už chápou televizi či rádio). Neuvědomují si, že dát tisíce za mobil je opravdu oprávněné a že skutečnost, že jejich mobil neumí fotit, neznamená, že ani jejich nový mobil by to neměl umět (tzv. nepotřebuju to). 
Ne vždy se opomenou pozitivní aspekty. Například mnozí předvídali úspěch elektronických čteček knih. Dodnes ale mají malý podíl na trhu. Ukázalo se, že i takový snadno opomenutelný aspekt, jako vůně papíru, je pro čtenáře důležitý. 
Obrana: odpovězte na otázku: Co lidem může dát a vzít nová technologie na rozdíl od té staré? Jak je to pro lidi důležité? Jak se tyto rozdílové vlastnosti budou vyvíjet? 

9. Předpovídání na základě nedávného vývoje

Tomu, že automobil prakticky dosáhl limitu svého vývoje napovídá to, že během posledního roku nebyla představená žádná radikální vylepšení. 
1909 (Scientific American) 

Co se stalo nedávno, sice máme dobře zapsáno v paměti, ale nebývá to o moc důležitější než to, co se stalo dávno nebo než dlouhodobé trendy. Pokud Bitcoin vyroste o několik procent několik dní po sobě, hned se objeví články, jež tvrdí, že je Bitcoin budoucnost peněz a vůbec všeho. Když je představena nějaká přelomová inovace, očekává se, že budou následovat další. Tak to ale není. Včerejšek/minulý týden/rok je jenom jeden bod na časové přímce. Pro předpovídání je těch bodů třeba více. Kromě toho mají mnozí tendenci přeceňovat význam současných událostí. Snad protože jsou tak živé, všichni o nich mluví, na rozdíl od těch dávných? A přece budoucnost netvoří naše paměť ani počet článků v aktuálních novinách. 
Dále jsou to S křivky, které formují budoucnost. Při předpovídání na základě nedávné doby přenášíme do budoucnosti aktuální stav této křivky. Například je nějaká křivka na začátku, pomalu rostoucí, a my očekáváme dál pomalý růst. Ve skutečnosti ale přijde explozivní fáze této S křivky. 

Podle Raye Kurzweila se pokrok odehrává prostřednictvím tzv. S křivek. Ty mají sigmoidní tvar. Nejdříve rostou pomalu, jak se hledá využití pro novou technologii. Následuje rychlejší růst, když je implementace v plném proudu. Po vyčerpání potenciálu se růst zpomalí a zastaví a nastává čekání na novou technologii (paradigma), díky které bude trend pokračovat. Soustava S křivek (celý trend) mívá exponenciální tvar. Když skončí jedno exponenciální paradigma, následuje obvykle další.

podoba S křivek






Kurzweil čeká na další paradigma.

Obrana: Nepřikládejte neúměrně velkou váhu nedávným událostem. 

10. Přeceňování vlivu současných událostí

Často mají lidé tendenci přeceňovat, co se děje právě teď. Je to přece tak významné a všichni o tom mluví, určitě to navždy poznamená budoucnost. Ale jak se říká, nic není tak horké, jaké se to uvaří. Postupně se objeví limity vlivu této události. Ukazuje se, že ani události typu ekonomická krize nemají z dlouhodobého pohledu takový vliv, proto se ekonomice v dalších letech daří o to lépe. A války můžou mít na pokrok i pozitivní vliv. 
Obrana: Nepřikládejte neúměrně velkou váhu současným událostem.  

11. Fantastické nesmysly

Než se člověk dostane na Měsíc, vaše dopisy budou přepravované řízenými raketami z New Yorku do Austrálie během několika hodin. Stojíme na prahu vzniku raketové pošty!
1959 (Arthur Summerfield, ředitel Americké pošty)
Vysavače s nukleárním pohonem pravděpodobně budou realitou do deseti let. 
1955 (Alex Lewyt, výrobce vysavačů) 

Nad hlavou nám nebudou bláznivě mezi domy kličkovat létající auta. Kdo by v tom chtěl létat a chodit pod tím? I když létající auta existují už dlouho. Nebudeme místo jídla polykat extra výživné tablety. Copak dobré jídlo není radost? Také jsme v roce 2000 nelétali každý den na Mars. Copak nebylo přestání na Měsící neúměrně drahou propagandistickou akcí a ne užitečným výsledkem dlouhodobého trendu? 
Skutečná předpověď není založená  zajímavosti jejího naplnění. Je výsledkem vědecké práce, je založená na dlouhodobých trendech, které na ni ukazují. Předpověď nesmí být v rozporu s tím, co je praktické a co lidé chtějí. Musí být důvod tvořit předpovídaný svět. 
Obrana: Předpovědi, které jsou více zajímavé než výsledkem trendů či uplatnění zdravého rozumu, nebývají pravdivé. 

12. Kdo to zaplatí?

S fantastickými nesmysly, které nejsou založené na skutečné užitečnosti pro lidstvo, souvisí i problém nákladů. Chybou je předpovídání budoucnosti, která pro nikoho nekončí ziskem. Pokud totiž předpovídaná budoucnost nebude výnosná, nikdo ji nevytvoří. Spousta revolučních projektů musí skončit z důvodu nedostatku prostředků. Často končí ty, které se můžou jevit jako důležité. A tak zatímco vývoj krémů proti vráskám a léků na hubnutí jde rychle dopředu, vývoj léků proti HIV je pomalejší, protože potenciální zákazníci patří k nejchudším lidem na světě. Stejně to bývá s dalšími službami pro chudé. Často jsou odkázáni na pomoc filantropů, humanitárních organizací a států, zatímco v bohatých zemích se o většinu pokroku starají soukromé podniky. 
Obrana: Nezapomeňte, že každá novinka se někomu musí vyplatit. 

13. Předpovídání podle knih/filmů

S fantastickými nesmysly souvisí i další chyba. Sci-fi nám ukazuje ne nejpravděpodobnější budoucnost, ale tu nejzajímavější. Umělá inteligence se nebude řídit třemi Asimovovy zákony. Copak jeho příběhy nejsou o tom, jak jsou ty zákony špatné? Realita ve filmech z budoucnosti bývá taková, aby vytvářela nějaký konflikt, o kterém ten film je. Ale skutečnost se nevytváří tak, aby vznikaly konflikty, ale aby naopak všechno fungovalo. Nemluvě o tom, že selhání světa ve filmech bývají hodně nepravděpodobná, takže by k nim ve skutečnosti nejspíš nedošlo. Předpovědi o zlých zabijáckých robotech pak dokonce znevažují debatu o nebezpečí umělé inteligence. 
Obrana: Nepředpovídat budoucnost podle její podoby v uměleckých dílech. 

14. „za 20 let“

Není žádný důvod tvrdit, že předpovídat 20 let předem je nevyhnutelně špatné. Často tomu tak ale bývá. Jak se v předpovědi mluví o 20 letech, mějte se na pozoru. 20 let bývá akorát dlouhá doba na to, aby předpovídající ukončil kariéru a na jeho předpověď se zapomnělo. Zároveň jde o ještě předvídatelnou dobu, které se ještě dožijeme. Není divu, že poustu futurologů předpovědi na dvacet let silně lákají. Často jde také o předpovědi z kategorie fantastický nesmysl. Technologie nečekají, až uplyne 20 let. Pokud je na prvním místě vzrušující doba, často i předpovídaná technologie je nemístně vzrušující. 
Čas mezi vytvořením předpovědi a předpovídaným časem příchod umělé inteligence lidské úrovně. Předpovědi jsou z různých let od 1950 do 2013. Je vidět, že 20leté předpovědi jsou obzvláště oblíbené. 
Zdroj: http://www.fhi.ox.ac.uk/wp-content/uploads/FAIC.pdf 
Obrana: Je určitá předpověď na dvacet let opravdu vědecká, není to například fantastický nesmysl? 

15. Katastrofické předpovědi 

Není divu, že lidé předpovídají budoucnost, alespoň intuitivně, podle současnosti. Budoucnost, hlavně ta blízká, přece vychází ze současnosti. Přehled o současném světě je proto pro takové předpovědi důležitý. Ten ale často bývá zkreslený... 
Jedná se o typ předpovědí založených na pocitu, že se stav světa obecně zhoršuje. Ve skutečnosti je tomu ale naopak. Co se zhoršuje, jsou zprávy o (většinou špatných) událostech ve světě. Zatímco ještě před sto lety se lidé dozvídali o dění daleko za hranicemi jenom nahodile z novin a před třemi sty lety často nevěděli ani o neobvyklé události ve vedlejší vesnici, dnes jsme zprávami zahlceni. Víme skoro všechno v reálném čase, máme fotky, videa, můžeme to prožívat. Jaký rozdíl pro naši amygdalu (část mozku, co nás varuje před nebezpečím) od dob, kdy jsme si žili jen svůj život a částečně životy několika blízkých, a tak potkávali nebezpečí jen zcela výjimečně. Tak například o letadlech se říká, že patří k nejvíce bezpečným dopravním prostředkům. Přesto se nelze divit lidem, kteří mají strach z létání. Média si totiž najdou zanedbatelný zlomek letadel, která se zřítila a o těch, co přistála v pořádku, vůbec neinformují. Pak to vypadá, že letadlo je věc, která umí jenom padat z nebe. Ve skutečnosti je doprava stále bezpečnější, levnější a rychlejší. V době covidu nezapomínejme na to, že lidé jsou stále zdravější, žijí déle, lékařská péče je kvalitnější a dostupnější. Ubývá válek a mrtvých ve válkách, ubývá vražd, teroristických činů a dalších případů násilí (i když to tak nemusí vypadat, protože se zlepšuje práce policie či médií). Klesá dětská úmrtnost či výskyt dětské práce, lidé se stále méně věnují shánění potravin. Zvyšuje se dostupnost vzdělání, roste gramotnost. Zlepšuje se komunikace, zrychluje a zlevňuje. Stále více lidí má přístup k lékaři, elektřině, internetu, telefonům a tak dále. Díky internetu se zlepšuje také přístup k informacím či zábavě. Snižuje se chudoba, ekonomika roste exponenciálně a rozdíly mezi lidmi klesají (nominálně rostou, přesto se faktická moc chudých zvyšuje). 
Je vidět, že síly zlepšující svět jsou silnější než síly, které jej zhoršují. 
Obrana: Vyhněte se předpovědím o špatné budoucnosti založeným na chybném názoru, že se svět zhoršuje. 

16. Strašení/uklidňování

Tohle je snad jasné, ale v sovislosti s koronavirem se lidé často dopouštěli toho, že ostatní přehnaně strašili nebo je uklidňovali (případně takovým věřili). Logicky pokud je Vaše předpověď z ideologických důvodů posunutá, nemůže být správná. Opravdový futurolog nepředpovídá s cílem působit na lidi nějakým způsobem, ale s cílem správn předpovědět, co se stane. A pokud někomu nestačí pravda k tomu, aby Vás přesvědčil, pak zřejmě není důvod k tomu, abyste byli přesvědčení. Předpovídání budoucnosti by nemělo být prvoplánovou snahou přesvědčit někoho o tom, že budoucnost bude dobrá/špatná. 
Obrana: Rozmyslete se, jestli chcete strašit/uklidňovat, nebo předpovídat budoucnost. Lidem, kteří se Vás snaží uklidnit a nebo vystrašit nevěřte. 

17. Idealismus

Někteří lidé si myslí, že se svět pořád zlepšuje nebo zhošuje. I když takový pohled na minulost je vcelku neškodný, může uškodit, pokud jej přenásíme i do budoucnosti. Nelze přece říct, že se bude všechno jenom zlepšovat nebo zhoršovat. Možná si přejeme, aby se všechno zlepšovalo, ale nesmíme zaměňovat naše přání a budoucnost. Možná nesnášíme lidi, protože znečišťují životní prostředí, a proto jim přejeme to nejhorší. Opět to neznamená, že se bude všechno zhoršovat, i když si to ti zlí lidé podle nás mohou zsloužit. Pod vlivem této chyby si někteří z předpovídání budoucnosti dělají náboženství nebo víru v uskutečnění nějakého přání. Myslí si, že svět se musí nutně navždy zlepšovat a jelikož například chtějí být nesmrtelní, vidí v budoucnosti takového boha, jenž jim zajistí věčný život nebo jiné přání podle svého názoru na to, co je správné. 
Obrana: Odlišujte svá přání a své názory od svých předpovědí. 

18. Zjednodušování

Lidé jsou dobří. Lidé jsou špatní. Prostě to dokážou. Vždycky všechno pokazí. Ty zlé korporace zničí svět. Ti bohatí vykořisťují chudé. Jedna skupina ovládne druhou. Luddité zabrání pokroku. Pokrok se nedá zastavit. Zničíme životní prostředí. Nezničíme, nějak se to udělá.
To jsou moudra, na která se dá běžně narazit. Vlastně v sobě zahrnují i předchozí chybu. Nyní se ale zaměříme na něco jiného. Nejde jen o názory a přání, nýbrž také o to, že tato moudra zjednodušují pokrok na jedinou skupinu. Pokrok ale bývá demokratický. Na budoucnosti se podílí celý svět. Stěží někdo sám dokáže změnit svět. Potřebuje k tomu spolupráci ostatních. Pokud by jeho vize byla špatná, nechtěli by s ním ostatní spolupracovat.
Lidé jsou různí. Působí společně na současnost a tím vytvářejí budoucnost. Tak vzniká určitá demokracie. Spousta lidí, každý tou mocí, jakou má, hlasuje o tom, jak má budoucnost vypadat. Mocným dávají moc méně mocní, takže jsou společně stejně mocní jako ti mocní. Nedá se tedy tvrdit, že jedna skupina (i když může mít i přínosnou vizi a dobré srdce) bude mít navrch nad jinou. Budou probíhat diskuze, hlasování, rozhodování, soutěže, jejichž výsledek se dnes nedá předvídat. Každý chce jinou budoucnost a její podoba, která vítězí, je takovým kompromisem všech lidí na světě. 
Obrana: Nezjednodušujte vývoj tak jako by některé skupiny měly nevyhnutelně navrch nad jinými.

19. Ideologické naklánění

Dobře, už si třeba tedy myslíme, že se svět zlepšuje. Že je tento názor pro předpovídání nebezpečný, jsme si ukázali před chvílí. I kdyby tomu tak ale bylo, ještě však nevíme, jak bude vypadat. Nemusí to být podle našich přání. Názory lidí na to, co je správné, se různí a co je jednoho dobro, je druhého zlo. Zatímco optimistický transhumanista uvidí důvody, proč bude brzy nahraný do počítače a tak mu bude zajištěna nesmrtelnost, optimistický křesťan zase očekává, že mu věčný život zajistí Bůh. Člověk podléhající této chybě bude nadhodnocovat význam technologií, které mohou vytvořit svět, který si přeje asi tak jako sportovní fanoušek vidí naději tam, kde už fanoušek soupeře slaví. Často má stejnou představu o tom, co je dobré, větší skupina. Proto si nikdo neuvědomí, že všichni této chybě podléhají. Snad až při kontaktu s jinou skupinou. 
Obrana: Nepředpovídejte budoucnost jenom na základě své představy o správnosti. 

20. Hledání důvodů jen pro to dobré/špatné 

Tato chyba souvisí s idealismem, protože z něj často vychází. Pokud máme nějakou představu, jak by budoucnost mohla vypadat, stává se, že hledáme jen důkazy, které potvrzují, že tak bude vypadat. Odborně se tomuto jevu říká confirmation bias (lidé za důkaz považují potvrzení svého názoru). Takto ale budoucnost předpovídat nejde. Nejde zvážit jen metriky, které nám vyhovují. Futurolog by měl nejlépe své názory zcela potlačit a metriky uvažovat všechny, které jsou relevantní (a ne ty, o nichž dopředu ví, že svědčí pro jeho předsudky). Například když očekáváte výhru svého týmu, nebylo by rozumné na něj sázet jenom proto, že v něm máte dobré hráče. Je totiž možné, že soupeř má lepší. Možná má soupeř nejlepšího hráče zraněného, ale co když Vaši útočníci nejsou dvakrát ve formě? Takhle to zní jasně, ale stejně je dobré si na tuto chybu dávat pozor, protože na nás útočí nečekaně. Lidé se jí uklidňují ve chvílích, kdy jim jde o hodně a lidé jí znovu podléhají, i když vědí, že takové myšlení nedává smysl. Proto je tahle chyba tak záludná. 
Obrana: Když předpovídáte, nedívejte se jenom na důkazy pravdivosti Vašeho předsudku nebo důvody, proč by se Vaše přání mohlo vyplnit. Je třeba zvážit všechny relevantní informace. 

21. Svět se nemění, protože okolí se nemění

Rainwel: Říkáš, jak moc ssse sssvět mění, ale co ssse vlassstně mění? Ulice, kterou každý den létám, zůssstává ssstejná. Maximálně občasss opraví sssilnici nebo natřou zábradlí. Domy ssstojí desssítky, někdy ssstovky let. Na první pohled ssse sssotva něco změní. 
Jezdec: Těžko se věří tomu, jak rychle se svět dnes mění. Rozumím Ti. Musíme si ale uvědomit, že spousta důležitých změn není vidět. Například bilionkrát rychlejší procesor se stále nachází v tom starém domě s opadanou omítkou. Efektivnější lék je pořád v papírové krabičce. A robotizované skladiště je stále v plechové hale. Ale jak jinak by to mělo být? Kde jinde než v domě by měl být počítač? Kde jinde než v krabičce by měl být lék? Kde jinde než v hale by mělo být skladiště? Copak modernizace uvnitř znamená, že se musí modernizovat i venku? Myslím si, že když něco slouží dobře, nemusí se to nahrazovat ničím novým. Naopak by to byla škoda peněz, které se dají využít na vynalezení nových věcí, které nahradí ty staré, které dobře neslouží. 
Rainwel: Pak tedy není pravda, že ssse celý sssvět mění.
Jezdec: Vzpomeň si na S křivky. Svět se nemění neustále. Některé technologie jsou v explozivní fázi S křivky a některé jsou na jejím konci. To neznamená, že by se bydlení nevyvíjelo. Jenom dřívější vývoj v podstatě předběhl dobu. Budoucí podoba bydlení třeba není daleko v budoucnosti, co když je jenom minulá podoba bydlení daleko v minulosti? Současná podoba technologií se mohla objevit překvapivě brzy a dnes jsme ve fázi čekání na novou technologii (třeba i na konci této fáze). A ta současná podoba je prostě dost dobrá, takže se nemusí nahrazovat. Často jsou věci dost dobré, dokud náklady na vytvoření lepších nejsou nižší, než o kolik jsou ty nové věci lepší. 
Rainwel: Ale co věci, které už exissstují? Proč nejsssou nahrazeny novými? 
Jezdec: Je pravda, že náklady na odstranění starého a vybudování nového brání pokroku, který můžeme vidět kolem sebe. Nemůžeme každý měsíc vystěhovat lidi z domu, postavit nový nejmodernějšími technologiemi a zase je nastěhovat. Vývoj ve stavebnictví však probíhá skrytě a další dům bude o hodně lepší než ten před ním. Podívejte se na moderní mrakodrapy, jak moc se liší od mrakodrapů, které se stavěly v době postavení Vašeho domu. Někdy bývá těžké nahradit věci, na které jsou lidé zvyklí, které jsou ověření či schválené. Tomuto fenoménu se říká lock in. Lidé jsou uzamčeni ve starém světě, dokud není výhodnější postavit nový (souvisí s užitečností starého a náklady na nový) A zbourat starý (souvisí s náklady zbourání starého světa). Někdy díky tomuto syndromu rozvinutých zemí se do vedení v rozvinutosti zdánlivě dostanou země rozvojové. Například fotovoltaické elektrárny můžeme považovat za moderní a uhelné za zastaralé. Přesto kvůli současným uhelným ty fotovoltaické nepostavíme. Na rozdíl od nás v Somálsku ty uhelné nikdy neměli, a tak postaví rovnou moderní fotovoltaické elektrárny. A to je skutečná ukázka moderního stavu světa (něco nového potřebného co nemusí nahrazovat nic starého).
Obrana: Nezapomínejte na pokrok, který se děje pod pokličkou: v laboratořích, v mobilech, v konferenčních místnostech, v hlavách chytrých lidí. 

22. Odkaz na minulost

Lidé vždy umírali a vždy taky budou. Smrt a daně byly dvě jisté věci, a tak budou i dál. Vždycky se platilo penězi, chodilo se do školy, válčilo se, proto to bude platit napořád. Češi nikdy nevyhráli mistrovství světa, a proto ho nikdy nevyhrají. Druhá část tvrzení má vyplývat z první části, ale logicky nevyplývá. Přesnější by bylo říct, že vše, co se nezměnilo, se nezměnilo. To, co se změnilo, se změnilo. Aktuální stav bude pokračovat po jedné z těch dvou cest: buď se změní, nebo se nezmění, dokud se nezmění. Můžeme si myslet, že lidé budou umírat vždycky. Ale nebudou tak činit proto, že umírali vždy předtím. A dříve neumírali proto, že budou umírat navždy.
Obrana: Argumentovat tak, že něco nějak bylo, nedává smysl. 

23. Tunelová vize

Nedává smysl dívat se jedním směrem a jen tam vidět budoucnost, protože se tam díváte. Futurolog by měl správně rozumět všemu, co může mít vliv na budoucnost. Je třeba mít opravdu velký rozhled. Nestačí znát pár trendů. Je třeba jich znát co nejvíc včetně toho, jak na sebe působí. Neexistuje jen Moorův zákon. Jsou to všechny síly vesmíru, co se spojuje, aby vytvořilo budoucnost. Omezenost znalostí by futurologovi neměla dávat odpovědi. To, že o něčem nic neví, neznamená, že to neovlivní budoucnost. Pro ilustraci si představme člověka předpovídajícího budoucnost, který věří v rozvoj počítačů dnešního typu. Nedivím se mu. Ale co když máme jen malé znalosti kvantových počítačů, které co nevidět ty klasické nahradí? 
Obrana: Přiznejte si, že se budoucnost může ubírat směrem, kterému nerozumíte. Vzdělávejte se. 

24. Rozbitá deska

Správný futurolog neříká pořád to samé. Někdy je třeba předpověď změnit, aktualizovat. Může být těžké přiznat chybu. Může to v očích některých oslabit Vaši kredibilitu a budou říkat, že píšete pořád něco jiného. Ale trvat na tom, že se stane něco, o čem víte, že se to nestane, přece nedává smysl. Tak jako u předpovědí na 20 let, rozmyslete si, jestli Vám jde o Vaše ego, nebo o předpovídání budoucnosti.
Obrana: Aktualizujte své předpovědi.

25. Vytváření velkých teorií

Stvořil nás Bůh, Bůh nás taky zabije. No není to hezká teorie? Bůh jako rozhodčí života... Bohužel je to jenom teorie. Z toho, že nás Bůh stvořil ani z toho, že je to hezká teorie, nevyplývá, že by nás měl Bůh zabít. To samé platí pro všechny naše zákony, čísla, jež mají na konci nulu (tzv. kulatá čísla), pravidelně exponenciální růst a podobně. Je to krásné, ale to samo o sobě neznamená, že to musí platit či platit navždy. Krásný zákon/krásná teorie nezvyšuje platnost tohoto zákona či teorie asi tak jako když se něco rýmuje, nemusí to být pravdivé. 
Obrana: Nevěřte teoriím, jejichž kredibilita pochází jenom z jejich lidmi vnímané krásy.

26. Odkaz na zdravý rozum

To se ví, to ví každý, říká se to a podobně. A kdo říká něco jiného, ten se prý mýlí, protože to neodpovídá běžnému názoru. Tohle snad není třeba vysvětlovat. Po tom, co jsme si ukázali množství chyb, jakým zdravý rozum podléhá, mu snad žádný čtenář tohoto článku věřit nebude. Dodejme, že lidé vyznávající běžný názor jsou znovu a znovu překvapováni, kudy se budoucnost ubírá. A protože tento názor není lepší nebo přesnější, je jenom jedním z mnoha názorů. Proto také většinou mívá pravdu jedna z menšin, co tvrdí něco jiného. 
Obrana: Nepřisuzujte nemístnou váhu běžnými názorům.

27. Předpovídání podle končících trendů

Jsou trendy, které platí dlouhé desítky let, jako například zvyšování výkonnosti počítačů. Pak jsou trendy, které platí chvíli nebo ani nejsou trendy, i když se tak můžou zdát. Příkladem můžou být lety na Měsíc v šedesátých a sedmdesátých letech. Případně jsou regulérními trendy, ale jiný trend je ukončí. Spousta lidí si před nějakými dvaceti lety představovala budoucnost jako svět plných obřích tenkých obrazovek. Jistě, existoval trend zplošťování a zvětšování displejů. Nakonec se ale ukázalo, že trend miniaturizace byl silnější, a tak se historie vydala úplně opačným směrem. Místo gigantických obrazovek ve svých domovech máme malé, ale zato ve své kapse. 
Obrana: Než vytvoříte předpověď podle nějakého trendu, zamyslete se nad jeho budoucností. 

28. Střízlivá interpretace trendů

Někdy se trend odhadne dobře, ale je to jeho dopad, v čem lidé dělají chybu. Jistě může dojít k přecenění tohoto dopadu (o tom za chvíli), ale zrádnější bude nejspš jeho podcenění. Trendy totiž mívají zjevné a nezjevné dopady. Příkladem budiž mobil. Dlouho se zdálo, že přinese revoluci v komunikaci. Lidé můžou zavolat druhému, ať se nachází skoro kdekoliv. Později se přidaly chaty, videochaty, komunikace zdarma a další zlepšování komunikačních schopností. Nejzevným dopadem bylo, že mobily způsobily revoluci skoro ve všem, od nakupování přes práci po zábavu.
Obrana: Až budete vytvářet předpověď na základě trendu, ptejte se, co všechno ten trend může ovlivnit, a ne jenom jaký je jeho zjevný dopad. 

29. Zanedbávání netechnologických okolností

Zejména futurologové-technologičtí nadšenci jsou náchylní k této chybě. Vědí, jaké technologie se blíží, znají trendy, jsou si jistí, že vytvoření určité technologie je v možnostech lidstva. Pro změnu života lidí se ale musí změnit více než jenom nějaká technologie. Tím myslím zejména infrastrukturu/doplňkové technologie (například pro přechod na solární výrobu energie nestačí vyrobit hromadu solárních panelů, ale je třeba přizpůsobit také energetickou síť). Dále se musí zrušit to, co nové technologii přecházelo (jak jsme už řešili, například zbourat staré domy než se nahradí chytrými). A konečně je třeba změna na straně lidí. Lidé často nemají rádi změny, odmítají novinky, těžce se přizpůsobují a zvykají si. Jak je vidět, nestačí změna jedné technologie, ale pro změnu musí být připravená spousta součástí světa včetně nás. 
Obrana: Ptejte se: co všechno se musí změnit, aby určitá technologie naplnila svůj potenciál? 

31. Přeceňování krátkého období a podceňování dlouhého období

Na závěr si ještě připomeneme známý fenomén intuitivních předpovědí. Lidé mají tendenci přeceňovat, co je možné dokázat za krátkou dobu, ale na druhou stranu podceňovat, co je možné za dlouhou dobu. V praxi to znamená, že naše předpovědi na rok dopředu se často nevyplní, ale předpovědi na padesát let dopředu často ano. Tento fenomén se dá vysvětlit tak, že lidé si kratší dobu pomyslně vyplně ideálními podmínkami pro splnění předpovědi, ale ve skutečnosti podmínky nejsou ideální. Pracuje se méně a práce je více, než se na první pohled vidí. Naopak delší dobu si lidé neumí představit v její plné délce. I když známe příklady z historie, kdy se za padesát let zvládlo neuvěřitelné množství práce, málokdo může na padesát let předpovídat ze své zkušenosti (třeba z 50leté práce na jednom projektu).


Zde tento fenomén vidíme v souvislosti s S křivkou. Jedním z možných vysvětlení zřejmě je, že lidé myslí lineárně, ale technologie se vyvíjí sigmoidně. 
 




To jsou tedy chyby, které mě napadly nebo jsem někde našel, kterých se lidé často dopouštějí nebo je nerozpoznávají. Až budete psát svoji předpověď nebo číst předpověď někoho jiného, zeptejte se, zda nepodléhá některým z těchto chyb. 

Jezdec: Draku?
Rainwel: No?
Jezdec: Teď si rozebereme Tvé myšlenky ze začátku článku.
Rainwel: Ale proč? Moje vzácné myšlenky jsssou přece dokonalé.
Jezdec: To hned uvidíme. 

Mezi draky ssse o budoucnosssti hodně mluví a myssslím sssi, že ssse v tom vyznám. Díval jsssem ssse do grafu vývoje populace do roku 2100 (1). Je jasssné, že počet lidí porossste. Už dnes někteří nemají co jíssst a počet takových tedy porossste (2). Pořád to vidíme ve filmech o budoucnosssti! (3) Možná, že žijeme v nejhorší době vůbec, kdo ví, co násss ještě čeká... (4). Někteří draci říkají, že přece brzy musssí být všechno dobré (5). Ale já jim nevěřím. Co sssi pamatuji, sssvět ssse nemění tak rychle (6). Vznikají sssice nějaké technologie, ale nevyvíjejí ssse dossst rychle (7). Také je pravda, že jejich předpovědi nikdy nevyjdou (8). Podle mě ssse draci nikdy nebudou mít dobře (9). Je ssspousta důvodů, proč ssse budeme mít navždy mizerně (10). Hlavně kvůli koronaviru ssse všechno zassstavilo, určitě bude mít zničující efekt na všechen vývoj (11). Ale třeba je to boží tressst. Bůh nám dal život, Bůh nám jej vezme (12). Pokud to má dobře ssskončit, tak ale nakonec ssskončíme v nebi (13). 

1: Ceteris paribus (v roce 2100 bude všechno jinak, nemá smysl grafy prodlužovat až tak daleko)
2: Znovu ceteris paribus (i kdyby bylo lidí opravdu tolik, změní se i ekonomický systém, zemědělství atd, takže nejspíš bude možné je uživit) 
3: Předpovídání podle filmů (filmy ukazují zajímavou, nikoliv pravděpodobnou budoucnost, vyžívají se v konfliktech) 
4: Katastrofická předpověď (ve skutečnosti žijeme ve skvělé době a jen jsme více informováni a špatnýcch věcech)
5: Idealismus (že bude všechno dobré je jenom přání, ne předpověď) 
6: Přeceňování vlastní zkušenosti (lidská (ani dračí) paměť není tak dokonalá, aby nám dala představu o tom, jak rychle se svět mění, nedá se na ni proto spoléhat)
7: Lineární předpověď (technologie se napřed vyvíjejí deceptivně pomalu, ale v určité době (nazývané knee of curve, koleno křivky) se začnou vyvíjet nečekaně rychle) 
8: Nikdy to nevyjde (to ale není pravidlo, proč nemůžou vyjít předpovědi budoucí) 
9: Předpověď typu nikdy (takové nebývají pravdivé, prože se nedá předpovědět, co nebude) 
10: Hledání důvodů jen pro to špatné (opomíjí důvody pro to dobré) 
11: Přeceňování vlivu současných okolností (obvykle mívají menší než lidmi vnímaný negativní vliv)
12: Vytváření hezkých teorií (jejich krása ale nesouvisí s jejich pravdivostí) 
13: Ideologické naklánění (dobrý konec nemusí znamenat skončit v nebi, každý si dobrý konec představuje jinak, jen proto že má všechno dopadnout dobře, nemusí Rainwel skončit v nebi) 

Jezdec: Tak vidíš, udělal jsi těchto třináct chyb.
Rainwel: Noo vidíš, jenom třináct. 
Jezdec: Já vím, jsi chytrý drak.
Rainwel: Díky, člověče. 
Jezdec: To je vlastně konec tohohle článku. Tak se měj.
Rainwel: Měj ssse hezky.

Takže jak zní odpověď na otázku v názvu tohoto článku? I když se budoucnost nedá předpovědět úplně, pokud identifikujeme chyby, kterým se máme vyhnout, bude naše předpovídání, o které se stejně všichni musíme snažit, úspěšnější. 
A proč jsme se chybám věnovali hned na počátku tohoto blogu? Abyste mě mohli opravit, když se jich sám dopustím. 

Další čtení:
13 chyb jiným pohledem (většina je zmíněna i zde) https://foresightculture.com/13-mistakes-you-make-when-exploring-the-future
7 zajímavých předpovědí z minulosti https://time.com/3646074/past-predictions-for-the-future/

Komentáře

Okomentovat