Jak technologie zmenšují rozdíly mezi lidmi

Lidé obvykle mluví o tom, že se ve světě zvyšuje nerovnost mezi lidmi. Já zde nabídnu pohled, podle něhož se ve skutečnosti zvyšuje rovnost.

Je pravda, že bohatí bohatnou rychleji než chudí. Zejména technologičtí vůdci, jako Elon Musk či Jeff Bezos v poslední době své bohatství zněkolikanásobili. (Není náhoda, že se takto daří právě majitelům technologických akcií.) Je také přirozené v záplavě špatných zpráv o světě nabýt dojmu, že se svět nejrůznějšími způsoby zhoršuje, a že tedy určitě chudí ještě více chudnou, snižuje se jejich rovnost a stávají se lidmi druhé kategorie. 

Já zde však budu argumentovat, že díky důvodům jako je klesající význam peněz či klesající mezní užitek bohatých není důležitá finanční rovnost. Důležitější je rovnost kvality života, která se zvyšuje. 

Děje se tak díky moderním technologiím, zejména těm digitálním. Často opakovaný vzorec je tzv. 6D, jež popsal Peter Diamandis. Ten říká, že důležitým stádiem v životě technologie (či služby, statku) je digitalizace, tedy možnost vyjádřit klíčové aspekty dané věci ve formě jedniček a nul. Díky tomu se ta věc stane předmětem exponenciálního pokroku informačních technologií. To má za následek její radikální zlevnění často až na hranici, kdy je věc zdarma či skoro zdarma. Dalším důsledkem je dematerializace: věc ztrácí hmotnou podstatu. V důsledku těchto dvou dějů se přístup k věci demokratizuje, má k ní přístup stále více lidí. Stalo se tak s knihami a informacemi, se zpravodajstvím, s hudbou, s filmy, s hrami... Mnohé věci se demonetizovaly a dematerializovaly do aplikací našich mobilů, jako třeba budíky, stopky, kalkulačky či kalendáře. Kdo ví, jak předtím, než začal proces digitalizace, vypadala editace fotek či videí?
Díky vlastnostem jako je připojení k internetu, výkonný procesor či různé senzory mohou naše chytrá zařízení zastat mnoho funkcí, které dřív plnili profesionálové či je plnily specializované krabičky. 

A tak má dnes chudý farmář v Indii přístup ke skoro stejným informacím jako anglická královna. Používá skoro stejný mobil (viz dále), může hrát stejné hry, číst si stejné knihy, poslouchat stejnou hudbu. 

Je jasné, že žijeme v době silné technologické deflace (díky technologiím mají peníze menší význam, tudíž má menší význam, kdo jich má hodně a kdo málo). Tato deflace se neprojevuje na výši cenové hladiny. Tu statistici totiž měří takovým způsobem, že technologickou deflaci nezohledňuje. I kdyby ceny všeho (kromě kaktusů) spadly na nulu, statistici řeknou, že sto procent výdajů domácnosti vynakládají na kaktusy a změna cenové hladiny (inflace/deflace) bude reflektovat výkyvy na trhu kaktusů. Máme tedy pocit, že se všechno okolo nás zdražuje, ale ve skutečnosti si můžeme se stejným množstvím peněz dovolit stále více statků a služeb a tyto jsou také kvalitnější. Někteří i ne úplně chudí lidé mohou mít pocit, že si nemohou dovolit mnoho. Co teprve ti chudí! Ve skutečnosti jejich "chudoba" není způsobená nedostatkem peněz, ale právě preferencí kvality. A tak i když se technologie zlevňují a je možné koupit uspokojivý telefon za 5.000 Kč, tito lidé volí např. telefon za 20.000 Kč. Toto je jejich volba, ne nedostatek technologického pokroku. Všimněme si ještě, že telefon za 20.000 Kč není čtyřikrát lepší než telefon za 5.000 Kč. Ve skutečnosti jsou si majitelé (co se týká těchto zařízení) v podstatě rovní. Jen jeden má více megapixelů, rychlejší načítání her, pod lupou si může všimnou jemnějšího displeje nebo může do telefonu uložit více fotek. Je pravděpodobné, že při každodenním používání si čtyřnásobného rozdílu v ceně ani nevšimnou.

Tento zhoršující se poměr kvality a ceny je s růstem ceny typický. Být bohatý se zkrátka nemusí vyplatit, neboť boháči se potýkají s klesajícím mezním užitkem. Za hodně peněz dostanou, jak se říká, málo muziky. Podle mě je důležitým faktorem pro inovace také velikost trhu: pokud se například mobilů za 5.000 prodá desetkrát více než těch za 20.000, bude podnik vyrábějící mobily investovat především do technologií do levnějších zařízení. Ta budou o to lepší, což zase posílí efekt klesajícího užitku. Pro nejdražší mobily za miliony už inovace vůbec neexistují, jde jen o levnější mobily např. posázené diamanty. 

Mluvili jsme o hudbě, mobilech atd. Ale co další věci? Také ty se stanou časem předmětem technologické demokratizace. Pro příklad si uveďme bydlení (dům vytištěný na 3D tiskárně podle návrhu zdarma staženého z internetu), oblečení (strojově ušité ze strojově vyrobených látek ze syntetických materiálů), potraviny (laboratorně vypěstované či vypěstované ve vertikálních farmách pod dohledem robotů) nebo energii (vyrobená ze Slunce solárními panely navrženými umělou inteligencí). Říkám tedy, že i věci, které si dnes běžně nespojujeme s digitalizací, budou stále více předmětem digitalizace, a tedy i demonetizace a dematerializace a z toho vyplývající demokratizace. 

Jsou dokonce případy, kdy díky chybějící infrastruktuře nebo neexistující tradici zastaralých technologií se k chudým dostane moderní technologie dřív než k bohatým. A tak lidé v nejchudších zemích světa například rychle ovládají solární energii, zatímco u nás je stále tak trochu novinkou s malým podílem v energetickém mixu. Zdarma si ohřívají vodu, vaří na solárních vařičích, mají levnou energii. Lidé bez bankovního účtu si zařizují kryptoměnové adresy. Lidé bez pravidelné lékařské péče využívají aplikace pro spojení s lékaři nebo aplikace s umělou inteligencí, které rovnou vyhodnocují jejich zdravotní stav. Začínají používat pokročilé soupravy pro diagnostiku nemocí, pro kterou my musíme k lékaři. Satelitní internet Starlink má sloužit zejména zemím bez internetové infrastruktury. Vidíme, že země označované jako chudé vůbec nemusí být odkázané na zastaralé či jinak špatné technologie, ale že mohou být i mezi prvními trhy, kde se technologie uplatní. Například díky moderním prodejním kanálům jsou dnes miliardy chudých navíc dostupnější než kdy dřív. I když jsou jednotlivě chudí, společně tvoří zajímavý trh a podnikatelskou příležitost. 

Srovnejme si ještě život chudých lidí dříve a dnes. Uvidíme, že rozdíl mezi bohatými a chudými byl dříve větší než dnes. 

Chudý člověk dnes si může zahrát stejnou hru, jakou hraje jeho bohatý kamarád. Pak se přihlásí na online kurz zdarma či za pár dolarů a naučí se něco zajímavého. Má k dispozici širokou nabídku potravin, která dříve byla nemyslitelná. Díky solárním panelům na střeše nemusí platit za energii. Je přes internet stále v kontaktu s blízkými, se světem a může si vyhledávat informace, které potřebuje. Má dostupnou lékařskou péči. 

Chudý člověk dříve na hraní her vůbec nemyslel. Neměl přístup ke vzdělání. Z potravin jedl hlavně to, co si sám vypěstoval. Nevěděl, že existuje elektřina a kdyby věděl, nebyla by zavedená v jeho vesnici. Kdo tam nebydlí, s tím není v kontaktu. O událostech ve vedlejší vesnici se dozví jen zřídka. Informace čerpá z několika knih, které má doma, ale moc neumí číst. Proto se spoléhá hlavně na své zkušenosti. Je pravděpodobně hodně nemocný, lékaře si nemůže dovolit. Brzy zemře. 

Jak nevýznamná se teď zdá finanční nerovnost! 

Kromě technologického pokroku, který způsobuje pokles cen informačních technologií a fenoménů s nimi souvisejících, rovněž rostou příjmy nejchudších lidí. Stále méně lidí žije v chudobě. Představme si tyto dva děje jako dvě křivky grafu, jež se k sobě přibližují. Na stále levnější technologie má stále více bohatnoucích lidí. Všimněme si, že i příjmy lidí se zvyšují díky technologickému pokroku (přes vyšší produktivitu práce), který je dnes prostě jednoznačně největší silou formující náš svět. 

Zeptejme se: kolik procent lidí si může dovolit nějakou věc? (auto, dům, počítač, iPhone, šaty, dovolenou)

Tento počet procent má za sebou u některých věcí velký růst. Například televize byla v roce 1950 velice drahá. Dnes není problém koupit si levnou televizi po několika odpracovaných hodinách (nemluvě o její nesrovnatelně vyšší kvalitě). U dalších věcí, jako zmiňované bydlení, energie, oblečení či potraviny, je růst počtu procent lidí, kteří si je mohou dovolit, před námi. 

Průběh adopce technologií ve Spojených státech. Křivky jsou stále strmější, lidé mají k technologiím přístup stále dříve po jejich vynalezení. 

Ale co brzy po vynalezení? Neměli k té televizi v roce 1950 přístup jen boháči?
Ukazuje se, že nové technogie obvykle napřed špatně fungují a jsou drahé. Následně zlevní a zlepší se jejich funkčnost. Boháči měli přístup k televizím dříve než chudí, ale byly to televize, na kterých sotva něco bylo vidět. Navíc se ukazuje, že adopce nových technologií je stále rychlejší. To znamená, že chudí se k technologiím dostanou brzy po bohatých. Nerovnost je tedy malá a pro jednotlivé technologie trvá krátkou (stále se zkracující) dobu. Dlouhodobý lag chudých za bohatými je tedy stále kratší.

Díky exponenciální podstatě technologického pokroku se také zmíněné síly, jež lidi činí rovnými, zvětšují exponenciálně. Jistě, mohou existovat překážky zrovňování lidí. Existuje celá plejáda sil, které chudé drží v chudobě. Sama chudoba je nejspíš tím hlavním důvodem: lidé nemají, co by investovali, co by přeměnili na kvalitní život. (Jsou to nakonec právě technologické možnosti, co převážně zrovňuje chudé.) Bohatí lidé investují stále (proto se zvyšuje finanční nerovnost).

Síly, které drží chudé v chudobě, nepochybně existují. Nepůsobí však samy. Je to bojiště exponenciálně se zvětšující síly technologického pokroku, který lidi zrovňuje, a převážně konstantních sil, které lidi udržují v nerovnosti. Věřím, že převaha zrovňujících sil bude stále více zřejmá.