Jak technologie demokratizují svět

Nedávno jsem psal o tom, jak technologie zmenšují rozdíly mezi lidmi. Teď si v souvisejícím článku ukážeme, že technologický pokrok přináší nejen demokratizaci technologií, ale i demokratizaci světa. 

Uveďme nejprve následující argument. Technologie jsou tím, co se na světě mění nejrychleji. Jsou rozdílem mezi starou a novou dobou. Zároveň ve světě roste demokracie. (Roste zejména od průmyslové revoluce, což byla technologická revoluce. Předtím demokracie skoro neexistovaly.) Vidím jako pravděpodobné, že růst demokracie ve světě je nějakým způsobem navázaný na růst technologie (klidně nepřímo). Minimálně tímto argumentem můžeme dokázat, že technologie dosud neměla moc demokratizaci zastavit. 

Podíl demokratických zemí. Více než polovina zemí jsou nyní demokracie. Před průmyslovou revolucí to bylo několik procent. 

Problém vlivu technologií na demokratizaci světa rozhodně není přímočarý. Podle mě je klíčová otázka, jak technologie distribuují moc. Tuto otázku vyřešíme podle následujících třech bodů:

1) Přístup k technologiím lidem dává moc. Se zlepšováním technologií je tato moc stále větší. 

2) Mocní lidé vládnou méně mocným. Vládci mají technologie, čímž se jejich moc zvětšuje. 

3) Tento positive feedback loop narušuje jedna věc. Demokratizace technologií. Technologie jsou stále rozšířenější mezi masy lidí, které tak mají přístup k technologiím, který dává moc. Se zlepšováním technologií je moc těchto mas stále větší. Mocné masy pak vládnou. Tomu se říká demokracie. 

Ve třech bodech jsme si ukázali základní princip vlivu technologií na demokratizaci, jak jej chápu já. Exponenciální technologický pokrok dává spoustě lidí moc, kterou můžou využít pro vládnutí. Jde mimochodem o všechny úrovně vlády, od vlády nad sebou (organizace času) po vládu nad světem (podpora čínské technologie kupováním čínských mobilů). Podle bodu 1 je stále důležitější, kdo technologie drží. Stále více jsou to běžní lidé. Samozřejmě některé státy, jako Severní Korea, z tohoto důvodu omezují přístup lidí k technologiím. Myslím, že technologie menší překážky překoná (příkladem může být VPN). Vliv technologií na demokratizaci extrémně autokratických režimů zde nebudeme rozebírat, i když i ty jsou pravděpodobně demokratizovány technologicky, minimálně přes nátlak ostatních demokratických států. 

Jaké technologie demokratizují nejvíce? Nejspíš ty, které dávají masám největší moc. A co může dát spoustě lidí větší moc než to, co je propojí? Komunikační technologie jsou zjevně při demokratizaci podstatné. 

Vezměme si příklad sociálních sítí. Lidé na nich mohou organizovat protivládní demonstrace. Velký vliv měly internetové komunikační platformy při organizování protestů v rámci arabského jara. Lidé si mohou vyměňovat informace o kandidátech či s nimi komunikovat, střetávají se tam politické názory, lidé se dostanou ke zprávám z různých zdrojů... Dělají voliče více informovanými. A i to je součást demokracie. Neinformovaný volič by byl jen hloupý robot házející obálku do urny. 

Samozřejmě sociální sítě a internet mohou napomáhat i šíření dezinformací. Netvrdíme zde však, že by sociální sítě byly dokonalé. Pouze to, že napomáhají demokracii. A dezinformace nejsou překážkou pro demokracii. Nejspíš s ní jdou ruku v ruce. (Netvrdíme ani, že demokracie je dokonalá.) 

I tradiční faktor demokratizace, ekonomický růst, souvisejí s technologiemi: ekonomika za svůj růst vděčí z velké části technologickému pokroku, díky kterému ekonomiky dokážou stále lépe využívat výrobní faktory. 

Zatím jsme mluvili převážně o národních státech. Jejich relevance však klesá. Jsme stále více občany celého světa. Používáme výrobky, které obsahují součástky z mnoha států. Čteme si zprávy o tom, co se děje v jiných zemích. Přes internet nakupujeme v jiných zemích, čteme knihy napsané v jiných zemích, sledujeme videa natočená lidmi z jiných zemí. Převrat v jednom národním státě ovlivní akcie po celém světě. Význam našeho státu je daleko menší, než býval kdysi. Tento vznikající globální pseudostát je založený na demokratických základech. Každý jej může formovat. 

Vidíme, že technologický pokrok nejen nezastavil demokratizaci světa, ale pravděpodobně jí napomáhá a bude napomáhat. A jelikož (i když si demokracie moc obdivu nezaslouží) přechod na demokracii bývá změna k lepšímu, je možné nápomoc demokratizaci světa hodnotit kladně.