Dračí rozhovory

Před rokem svět poznal nový nejvýkonnější superpočítač. Stal se jím japonský Fugaku.  Rychlost počítače Fugaku je 442 petaFLOPS. (Původně 416 petaFLOPS, což bylo zvýšeno na podzim 2020.) Když tento počítač zakreslíme do grafu, který Ray Kurzweil nakreslil v roce 2005, zjistíme, že bude přesně na čáře. Obdivuhodná předpověď. I když by se dalo čekat, že díky paralelizaci a datovým centrům se sofistikovanými počítačovými sítěmi budou upřednostněny a tato předpověď bude tedy příliš optimistická, není to tak. Ve skutečnosti přesnost této předpovědi dokonce kontrastuje s Kurzweilovou předpovědí celkového výpočetního výkonu lidstva a výpočetního výkonu na tisíc dolarů, které pro rok 2019 silně nadhodnotil (vizte můj článek o jeho předpovědích pro rok 2019).  To však není vše. Pro výpočty, jaké se dnes používají v umělé inteligenci (tzv. mixed precision benchmark) počítač Fugaku dosáhl 1,4 exaFLOPS. To by bylo dokonce nad Kurzweilovou přímkou. Jsou to právě výpočty pro AI, které dnes ...

Při svém studiu umělé inteligence se často setkávám převážně s pěti pohledy na její riziko. Přitom podstatný je podle mě ten nejméně častý. Proto jsem se rozhodl o tomto napsat článek. Bude kratší, než je na tomto blogu zvykem, ale možná by šlo psát takto krátké články o to častěji.  1. pohled Skupina vyznávající první pohled jsou popírači. Tak jako ve všech oborech lidské činnosti, i AI (možná především AI) má své popírače. Popírání je v tomto případě snadné, protože AI je něco nového a pro některé těžce představitelného a takové věci se vždy snadno popírají. Podle popíračů umělá inteligence neexistuje a nebude (nemůže) existovat. Není se tedy čeho obávat, protože žádná rizika neexistují. Často jako svůj argument uvádějí náboženské představy (člověk/inteligence je božím dílem a nedá se vytvořit člověkem) nebo inteligenci spojují s dýcháním, životem či vědomím (a dogmaticky dodávají, že vědomí člověkem nemůže být vytvořeno). Jaký to posun od dob, kdy symbolem inteligence bylo hraní...