Netolerantní společnost

Je to hrozný svět netolerance v poslední době, zejména na internetu (který ale prosakuje i mimo něj). Ukazuje se to ohledně viru nebo ještě víc kolem black lives. Stačí, aby člověk řekl, že na černých/bílých životech záleží, což je tvrzení, o kterém by ještě před rokem málokoho napadlo pochybovat, a hned se najdou lidi, co mu budou nadávat, nebudou s ním mluvit nebo dokonce jej vyloučí ze zaměstnání (i když s tímto výrokem souhlasí, ale zařazují si jej kvůli němu do stereotypní skupiny nebo předpokládají, že na těch druhých životech podle něj nezáleží). 

Lidé se už ani neshodnou na tom, jestli je korektnost správná... Copak není korektnost jiným slovem pro správnost? Lidé můžou mít různé názory na to, co je korektní (správné), ale jak můžou být „proti korektnosti“, to mi nebere hlava. 

Pro spoustu lidí je důležité být „proti něčemu“. Lidé tím získávají pocit identity, sounáležitosti, pocit nezávislosti. Identita se dá najít ve všem. Odpůrci imigrace se stávají samozvanými ochránci národa, máme hrdiny bez roušek, co si nenechají do ničeho kecat, máme skupiny odpůrců očkování a dokonce existují i bojovníci za nekorektnost, hrdé „antigrety“ a „antivegani“. I bojovníci za demokracii nacházejí svoji identitu v boji proti něčemu, tedy premiérovi. Je to smutné. Nebylo by lepší najít identitu přes myšlenky, s nimiž člověk souhlasí či přes lidi, které má rád, místo nadávání na všechno? 

Jedna učitelka na ekonomické fakultě říkala „musíte se vymezit, musíte mít názor!“ když nás nutila o přestávce číst noviny. Ne, pokud člověka politika upřímně nezajímá, nemusí mít názor. Neměl by ho mít. K čemu je tvářit se chytře při opakování titulku z novin, co tvrdí, že určitý politik je špatný? K čemu je vůbec číst a opakovat přečtené bez kritického myšlení? Podle mě to může být dokonce špatné.
Kolik procent z těch, co „mají názor“, opravdu má svůj názor, který není jen opakováním náhodného výroku z médií/od kamaráda/rodiče/partnera/oblíbeného politika...? Nebylo by na světě chytřeji, kdyby si něco mysleli jen lidé, kteří opravdu myslí?

Lidé jen bojují za názory, každý má názor, hádají se, urážejí se, ale nemají toleranci k jiným názorům ani nechtějí slušně komunikovat, diskutovat, zjistit, kdo má pravdu. Však proč, jde jen o to mít názor a hádat se, ne? Všichni ostatní se automaticky mýlí, proč jim naslouchat? Nejen mýlí, oni jsou zlí zkurvení probruselští havloidní pravdoláskaři! Nikdo nepřizná, že není dost chytrý nebo o tom neví dost, aby o tom mohl mluvit. Snad jen, paradoxně, chytří lidé. Takže se nakonec do všeho pletou hlupáci. A odborníkům nikdo nenaslouchá, ti přece nic neví, ale zato lidé mají připomínky k jejich vzdělání, humanistickým školám, že jsou k ničemu. No možná jsou k ničemu proto, že absolventy nikdo neposlouchá a právě jejich obory jsou ty, ke kterým každý má „názor“ a pocit, že tomu rozumí. Expert přes gender je prý k ničemu, i když je jeho specializace tak důležitá pro všechny ty komentující, kteří mají jasno, že za všechno může hyperkorektní ideologie západu atd. 

Proto už na fejs ani moc nechodím, nebaví mě ti všichni znalci v komentářích. Mám rád takový ten meme, jak tam moderátorka zpráv předává slovo: „a teď se podíváme do komentářů, co na to říkají odborníci“. Když o něčem člověk nic neví, neměl by se k tomu vyjadřovat. A také to jejich bezduché posuzování událostí podle klíčových slov (korektnost, Evropská unie, Kalousek, Babiš, Putin, Čína, roušky atd: když se některé slovo objeví v titulku, spousta lidí je schopná napsat emotivní souhlasný/nesouhlasný komentář i bez otevření článku). Všichni všemu rozumí a nikdo o sobě nepochybuje, i když vidí, že každý říká něco jiného/je to kontroverzní téma, jasně že mám vždycky pravdu já. A tak s úplnou samozřejmostí věří úplným nesmyslům, snad protože každá vlastní „myšlenka“ je zaručeně pravdivá, snad proto, že dnes jde hlavně o to mít „názor“. 

Lidé se pořád rozdělují, každá maličkost dnes lidi umí rozdělovat, i to na kterých životech vlastně záleží. I dobrosrdečný člověk se bojí říct názor, že jej budou šikanovat nebo vyhodí z práce, když řekne že nemá rád homosexuály, že se nemají zvýhodňovat ženy nebo že záleží na všech životech, ve všem se hledá něco špatného a konfliktního.

Je mi z toho smutno... Člověk by měl mít právo říci, jak podle něj věci mají být. Člověk má být dobrosrdečný a tolerantní k těm, jež nemůže změnit, podporovat rozmanitost názorů. To je, co je korektní. Ale když člověk řekne názor, tak je dnes hned nekorektní...

Tolerance je však důležitá nejen k menšinám rasovým, ale i názorovým. Sdílení názorů je důležitým předpokladem pokroku, demokracie, hledání pravdy. A nebudou sdíleny názory, pokud se je lidé budou bát vyslovit (resp. budou, ale jen potichu, s tzv. názorovými bublinami, lidé se budou přesvědčovat o své pravdě, upevňovat v přesvědčeních, radikalizovat, je to negativní jev (přinejlepším zbytečný) a i když je to sdílení názorů, není to skutečná výměna názorů). 

Je nepochybně těžké rozlišit, co tolerovat a proti čemu bojovat. Nebudu tady navrhovat žádná radikální řešení. Je to však znepokojující. Každý je dnes špatný, ať říká cokoliv, místo aby byla podporována názorová pluralita a bezpečnost. Lidé mezi sebou staví bariéry atd, asi to chce více pochopení, neodsuzovat hned druhé, i když je to hlavně na těch sítích tak snadné, což svádí ke snadnému a špatnému chování. Zamýšlet se, zda je ta všeobecná nenávist správná a k čemu vlastně je tolerance či korektnost, že to nejsou „slova z Bruselu“, co nám mají komplikovat život, ale že je to k tomu, abychom se měli dobře. 

Zákop mezi skupinami lidí se rozšiřuje a nedělají to politici, Babiš ani Zeman, ale lidé. Je pokrytecké říkat, že za rozdělenou společnost může projev prezidenta a přitom psát na Facebook další nenávistný komentář. Můžou za to lidé na sociálních sítích, v běžném životě, jak mají „svoje názory“, nenávist, netoleranci a potřebu se vymezovat proti všemu... Způsobuje to způsob našeho myšlení a nesprávná představa o tom, jací máme být. 

Já jsem tolerantní a něžný člověk, nechci nikoho diskriminovat, ale je to těžké, přehání se to, dneska člověk řekne, že je někdo žena a už mají komentáře, že to může být ve skutečnosti muž v ženském těle, řeknu že záleží na všech životech a hned mají komentáře, že nesnáším černochy. Myslím, že určitá zkratka je důležitá, jinak by se nedalo mluvit vůbec a všechno by bylo nekorektní. Ale komunikace je ve skutečnosti velice korektní, jelikož slouží k šíření informací, jež jsou opakem hlouposti a ta přece správná není. 

Menšina lidí je nesnášenlivá, ti by se jistě měli změnit, ale očekávat od většiny, že si bude dávat pozor na každé slovo, aby „vychovala“ ty druhé, nemusí být nejlepší. Mám pocit, že čím více se vyžaduje korektnost, tím více na ni ti druzí nadávají a dnes už dokonce obdivují nekorektnost, což je, jak jsem psal na začátku, úplně zvrácené.

Neberte to jako že jsem pro diskriminaci a tak, jen chci říci, že v bezprecedentní touze po rovnosti zažívá společnost svým způsobem největší nerovnost za dlouhou dobu, aspoň co se týká jejich postojů (mnohočetné rozdělení společnosti, vymezování se proti všemu, úcta k nekorektnosti), takže to možná není uchopené za správný konec, možná to bude časem lepší, špatní se zlepší, dobří to přestanou „přehánět“ (nebo jak to říct, prostě snažit se to vynucovat a napravovat všecky zlé), ale přijde mi, že vzhledem k sílící ideologii nekorektnosti to může být i horší no.

Určitě je dobré rovnost podporovat, to je jasné že jo, neříkám že ne a bylo by dobré kdyby to dorazilo i k dalším, aby lidi pochopili, že třeba pedofil není synonymem pro zločince a nejhoršího člověka vůbec, nebo zoofil a tak, příslušník jakékoliv menšiny, možná je na to ještě čas, ale bože jak dlouho ten přechod na tolerantní společnost ještě bude trvat, už teď zprávy o tom, jak to drhne, pomalu přečíslují zprávy o koronaviru. 

Říkám si, co se se mnou stane po tomto textu, jestli mi do okna vhodí zápalnou láhev fanatik ze strany korektnosti nebo protikorektnosti, nepochybně jsem se zde provinil proti pravidlům všech možných kultů, jelikož je dnes špatně úplně cokoliv, jelikož všichni šílení bojovníci za cokoliv či proti čemukoliv mají tendenci nechápat myšlenky a reagovat podle klíčových slov, zato s o to větší vehemencí.